DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Československý vlčák    Fortis  Amicus

Aktuality z dogtrekkingu

 

 Pro tento rok jsme pro vás přichystali malou změnu. Ta na první pohled není nikterak revoluční, ale záleží jen na VÁS !!

Závod Bloody walk se stává Otevřeným mistrovstvím České a Slovenské republiky v dogtrekkigu pro Česká a Slovenská plemena. Čím větší účast, tím větší šance, že se v dalším ročníku Bloody walk setkáme v nádherné slovenské přírodě !! Co proto můžete udělat !!
a) Slováci nebudou klasicky čekat na další rok, až za nimi přijede závod na Slovensko, ale přijedou si to zkusit do Krkonoš.
b) Češi nebudou klasicky šťourat, ale podpoří to minimálně sdílením ve svém elektronickém světě.
c) Čeští a Slovenští chovatelé pozvou  majitele svých odchovů ze zahraničí. Ani jedni ani druzí se nemusí bát, že bychom na tom zbohatli. Veškeré vybrané peníze jdou na podporu útulků, nebo další činnosti našeho o.s.  

Není nad to , když se vám do ruky dostane deníček přeživšího trekaře. Děkuji Oldovi za poskytnutí kroniky jeho trekařského života z konce června................

Čtrnáct dnů uteklo a máme tady další trek.

Ono je teď sice v seriálu MČR asi měsíční pauza, ale využili jsme tohoto vloženého závodu jako výborný trénink na Šeráka, který nás čeká, ale také hlavně kvůli perfektní kamarádské atmosféře v takřka rodinném stylu, zároveň i možnost se projít po Krkonoších, no a v neposlední řadě, tak trochu si spravit i náladu a reputaci z loňského odvozu na 60km, i když to bylo z důvodů zdraví a vysílení psů z horka.

Jak už jsem psal, tento závod se jde v Krkonoších, což obnáší neskutečné množství výstupu a sestupů, hodně krásných výhledů pokud vyjde počasí, jako jediný trek nám umožní vyjít na Sněžku, což ovšem přináší i daň v podobě velké námahy, řádně propocené oblečení a hodně peprné nadávání.

Za to vše vás pak čeká bivak v 1000 metrech, nebo i výše, ranní vstávání a start ve dvě hodiny ráno, no a když pak přijdete, nebo se připlazíte do cíle, tak se můžete i osvěžit čerstvě nadojeným kozím mlékem.

Ovšem to ještě pořád není vše, protože ta nejlepší perlička na vás čeká hned v pátek v deset hodin večer, kdy je start předzávodního prologu, což je dosti orientační asi čtyřkilometrový okruh s čelovkama bez značení kolem Prosečného po cestách, polích, necestách a někdy i něčem jiném.

A tak jsem po šestihodinové cestě usedl v osm hodin k rozpravě, kde jsme se dověděli vše potřebné k celému závodu, kde a kudy půjdeme a asi po půlhodině jsme s hlubokým polknutím, šli připravit sebe i pesany na noční venčení.

Později jsem zjistil, že se startuje v minutových intervalech, takže jsem dostal ještě půlhodinu odpočinku k dobru.

Úderem půl 11 vyrážím teda na trať, jelikož první úsek je známý z loňska, tak není nutné vydávat zděnou energii na orientaci.

Tu ovšem už musíme po chvíli vydat na první stoupání, kdy se jednotlivé minuty shlukují do společného davu, který mizí v lese za posledním známým orientačním bodem.

Během dalších okamžiků se dav změnil v dlouhého hada s jednomyslným cílem – najít nějakou cestu, která může být asi ta správná, prolézt tím hustým houštím a vylézt ten nevylézilelný kopec,  na kterém snad zjistíme, kde vlastně jsme.

Tady utichly řeči a lesem se rozléhá funění závodníků, praskaní větví, u kterých hledáme podporu při výstupu a kdyby bylo vidět do očí a myslí, tak ve většině je touha hned nahoře potkat Pavla, pořadatele, který tohle vymyslel.

Na vrcholu tohoto pahorku, kteří někteří podle zbarvení kalhot na zadku vylézali i víckrát, je opravdu konec lesa a nacházíme se na poli, kde snad máme i být.

Naštěstí letos je tady sucho a daleko nižší tráva než loni, tak i zhruba v polovině trasy mám ještě sucho v botách.

Na obzoru se objevil stín krmelce a za ním už cesta, která nás bezpečně dovedla k asfaltce na niž máme živou kontrolu v podobě Pavla.

„Tak ten má teda odvahu“

Už z dálky i ve tmě je vidět jak se na nás směje.

„Kolikpak lidí už tě do teď chtělo zabít ?“ ptám se.

Odpovědí je ještě větší smích.

Bereme to taky s humorem a víme, že po asfaltce je to pohodová cesta zpět do kempu.

No, byla by, kdyby nás nedoběhlo pár dalších trekařů a nevyprovokovali k následnému běhu.

Přece se nenechám zahanbit mladými zajíci a ukážu jim, že i trekař v DTM2, jim může dát na prdel.

A tak jsem běžel.

Dokonce mi to ani nedělalo problémy a šlo to fajn, jen jsem teda nějak neodhadl, že jsou to ještě skoro dva kilometry a ty jsou teda pořádně dlouhé.

Je fakt, že jsem byl ve vedení  celé skupiny, ale ta chalupa se pořád nechtěla objevit.

Uf, konečně, to se mi oddechlo, protože jsem viděl, že za chvíli už by jsem neviděl nic.

A co by jsem měl s morálního vítězství immemoriam, když hlavní závod začíná teprve zítra ?

Ale jsem rád, že fyzička ještě nějaká je J.

Je skoro půlnoc, takže zbývá konečně nakrmit hladové a vyjevené pesany, kteří taky hledí na to co tady po nocích ještě blbneme, nachystat poslední věci na ráno a ulehnout.

Naštěstí start je až od osmi, tak odpočinek bude docela slušný.

Ranní vstávání probíhá do slunného dne, dokonce to už teď vypadá, že slunný a horký bude až moc.

No snad to nedopadne jako loni.

Uděláme poslední přípravu a můžeme startovat.

Jenže není start jako start, tady je to opět něco jiného a na řadě je první psí zkouška z několika, které nás po trase čekají.

Je to chůze v botičkách, jako test toho kdyby se pejsek na trase zranil, tak ať ví do čeho jde, vlastně spíše v čem půjde.

Jak říká hlavní pořadatel – pes který to neumí, ten se to už pak nenaučí.

„Takže enngi, dej hezky pac a nasadíme botičky.“

Přál by jsem vám teď vidět ten její výraz.

„Teď hezky druhou a jdeme.“

Za nesplnění úkolu je  trestné kolo ke kostelu a zpátky, což je hned z kraje asi 600 metr§ navíc.

A když to nesplní pes, proč tam musím jít i já ?!

Vyrážíme a začíná přehlídka stylu chůze kačera donalda .

Zhruba stometrový úsek jsme zdárně překonali a bez ztráty, vlastně navýšení 600ti metrů, můžeme pokračovat dál.

První kilometry vedou cestou, po které jsme včera šli/běželi prolog, jen v protisměru, takže to co jsme včera běželi do cíle, tak dnes se plazíme do kopce.

„Opravdu jsme včera šli tady?“

„Vždyť ten kopec nebyl tak prudký ?“

Konečně se cesta srovnala a před námi se rozprostírají výhledy do míst, kam se chystáme.

Najednou se mi jde hrozně těžko i když je to po rovině a nohy vypovídají poslušnost.

Rapidně zvolním a i na rovině mám úplně propocené triko.

Holky jdou dál a já se za nimi courám a nějak nejde zrychlit.

Nevadí, půjdu svým tempem, však jsou tam pak stoupání a já je zase doženu a nebo to bude už v Hostinném.

Jenže zrychlit pořád nějak nešlo, dokonce mi psali, že už jsou tam a na náměstí si dávají zmrzku, ale mi scházeli k tomu místu ještě skoro dva kilometry.

Když jsem přišel do Hostinného na náměstí, tak už tady nebyly a v podstatě ani žádný stánek se zmrzlinou.

Místo toho jsem tady potkal, skupinku bloudících trekařů a společnými silami jsme našli za mostem  modrou značku po které se mělo jít hodně kilometrů.

Tak tady je moje chvíle a doženu je.

Po čase se ukázalo, že náměstí se zmrzkou vůbec nebylo náměstí, ale stánek někde u mostu, což mi nahodilo zase nějaký čas navíc, ale aspoň jsem pomohl kolegům.

Cesta po modré se pořádně klikatí lesem a je to jako na houpačce.

Přichází nepříjemný úsek trním a najednou mně něco škráblo do ruky.

Na předloktí jsem měl čtyři krvavé šrámy, které začali ihned nepříjemně pálit, kolem rány pod kůži se mi vytvořil doslova rudý pavouk, jako by mi to tam rostlo a celá ruka mi brněla.

Polil jsem si to čistou vodou, ať to aspoň spláchnu a přestane to krvácet, ovšem nějak se to minulo účinkem a pořád to jemně teklo.

No nic, zkusím dohnat holky a dojít s tím do Jánských lázní, kde si to ošetřím.

Jenže při věnování se této činnosti, jsem si nevšimnul, že mi zmizela modrá značka.

Vlastně všimnul, a proto jsem začal pátrat kde jsem, takže na pomoc jsem vytáhl mobil s mapami.

Zjistil, jsem, že sice nejsem moc daleko z trasy, ale než se vracet zpátky, bude lepší vzít to přes pole a navázat na modrou tam.

Byla tady i pěkná polní cesta a tak se šlo dobře, jen bohužel po přímém slunci, které už teď v poledne docela řádně pálilo.

Konečně jsem byl pět na modré, ale kvůli mizernému signálu na mobilu, jsem nemohl zjistit kde jsou holky.

Opět se šlo nahoru a dolů a konečně mi přišla smska, že to k nim mám asi půl kiláku.

Ruka štípala jako čert, když se mi do rány dostal pot a tak jsem opět ošetřoval.

V okamžiku, kdy jsem si myslel, že už slyším holky , tak někde pode mnou projelo po silnici auto.

„E, tak to není dobré, podél silnice sice jdeme pořád, ale ta má být hodně daleko.“

Vzhledem k tomu, jaký prudký kopec jsem slezl, je lepší už sejít dolů a podívat se co dál.

Ovšem dobře se to řeklo, hůře už provedlo.

Oči mně šíleně štípali od potu, který mi do nich natekl, ruka taktéž a na přímém slunci nebyla na mobilu vidět ani ň.

Podle mapy kterou jsme měli k dispozici, jsem usoudil, že je nutné asi jít doprava, protože tím směrem by měly být Jánské lázně a budu čekat na nějaké znamení kde to vlastně jsem.

Každopádně mně teď s Enngi čeká rozpálený asfalt a slunce, které svítí přesně na mojí stranu silnice.

Začíná chůze peklem, já jak já, zavinil jsem si to sám, ale chudák Enngi, ty její packy tady dostanou pořádně zabrat.

Asi po jednom kilometru, míjíme ceduli Rudnik, tu obec znám, ale momentálně mi to vůbec nic neříká o tom, kde jsem.

Jdeme teda dál a začínáme pěkně stoupat v tom vedru.

Konečně se ozvaly holky a po zkonzultování situace jsme si domluvili sraz u golfového hřiště, což jsem měl ještě asi 3 km a ony 2.

Náhle se uprostřed pustiny objevila cedule s nápisem zmrzlina 300m, jestli to tu někdo dal schválně tak to je hloupý žert, ale každopádně se nám jeví šance na občerstvení.

Je to tak, uprostřed ničeho stojí motel a u okýnka se obsluhuje.

Objednám si zmrzlinu a také Enngi a ještě by jsme si dali i něco k pití, jenže z nealka jsou tu jen samé sladké a ještě ve skle a v plechovce na cestu jedině birel.

Aspoň něco hořkého na zahnání žízně, otevřu a upiju, náhle má u mě čumák neodbytná Enngi a tak ji zkusím trochu birelu dát, v podstatě by to nemělo být nic škodlivého a není v tom alkohol.

Vychlastala mi ¾ plechovky, chlupatina !!

Osvěžení pokračuje teda dále k místu schůzky, už se jde trochu lépe a k radostí chybí jen trochu stínu.

Asi po ¾ hodině usedám na lavičku v restauraci u golfu, ihned si objednám kávu a počkám až dojde zbytek.

Ty se objeví za pár minut a po krátkém občerstvení a doplnění vody pokračujeme dál, ta největší pecka nás ještě teprve čeká.

Do Jánských lázní to teď prý má být celkem jednoduchá cesta, takže po stoupavém asfaltu snad trochu odpočinku.

Nevím jakou má kdo představu o jednoduché cestě, ale ten prudký kopec, který jsme museli vyšplhat, dohnal k odpočinku i Žufriky, kteří nás dohnali.

No on to nebyl jen kopec, ale i smůla, že Anička si hned z kraje vymkla kotník a jde s velkým sebezapřením.

Samozřejmě, že pak následoval ještě větší padák dolů.

To už jsme ale byli v lázních a před námi se tyčila Černá hora, na jejíž vrchol jsme byli nuceni jít s lákadlem, že nahoře nás čeká výborný guláš.

Pomalu se mi vybavovaly úryvky z krkonošské tlapky, kdy jsme tento úsek šli.

Jenže tehdy to bylo opačně dolů a dobře si pamatuju, že tam byly místa, kdy jsme doslova museli brzdit o stromy.

Necháváme v potůčku pesany pořádně se napít a vyrážíme.

Už hned od začátku jdeme v řádném předklonu.

Je to 6 kilometrů a z toho 1,5 je doslova smrtelný.

No to je vlastně dost výstižné přirovnání, protože po Černé hoře následuje pak sestup na bivak a to po stezce nazvané „cesta mrtvého muže“.

Velice výstižné, protože od rána se mi pořád neulevilo a navíc ruka vypadá taky dost brutálně, tak já už umřel po prvním kilometru výstupu.

Došlo to tak daleko, že po 68 trecích a více než 6000 kilometrech, hledám kolem sebe klacek, jako podpůrnou hůl a doslova zavěšený na něj stoupám jak stoletá babka kořenářka s nůší na zádech a každých 500 metru se svalím k zemi a přemýšlím jestli ještě žiju.

A to mně pořád čeká ten polední 1,5 kilometr.

Asi po osmi umřeních a z mrtvy vstáních jsem u místa, kde vidím, že bez lana nevylezu.

„Tohle jsme šli kdysi dolů, jak jsme to mohli zvládnout ?“

Ani nevím jak, ale nakonec jsem to přece jen zvládl ještě asi se třemi kolapsy a kolem půl sedmé jsme byli nahoře.

Tady měla být kontrola a také se tady plnila druhá soutěž, kterou byl co nejrychlejší výstup s Jánských lázní na Černou horu.

„No tak tu jsem určitě vyhrál, pro mě je vítězství, že jsem pouze v 1299 m.n.m a ne mnohem výše a nebo níže, kde je teploučko.

Vůbec mi ani nevadilo, že u okýnka byla cedule, že se otvírá až v sedm, což na mém čase už nijak zvlášť nemohlo nic zhoršit.

Ovšem po pár minutách jsme zjistili svůj omyl a plánovaná kontrola byla ještě asi o 300 metrů dál, tak jsme se zase zvedli a dobelhali jsme k tíženému guláši.

Nutno podotknout, že byl výborný, sice je fakt, že když trekařovi, který je na pokraji vysílení dáte cokoliv, tak to s úsměvem  zbodne až má boule za ušima.

Mi se to tak stalo na úplně prvním treku, kdy jsem nevědomky vyjel celou  držkovou polévku, kterou absolutně nesnáším.

Ale o guláši to tady říkali i ti co byli ještě hodně svěží, tak to tak určitě bylo.

Dokonce jsme k našemu překvapení zjistili, že zase až tak úplně vzadu nejsme, což potěšilo podruhé.

Ovšem už méně těšení bylo, když jsme si uvědomili, že v současném stavu, máme vstávat ve dvě hodiny ráno a plahočit se zítra na Sněžku.

To už teď jsem si vsugerovával myšlenku, že raději půjdu stezku mrtvého muže zpátky nahoru a půjdu zkrácenou trasu, v tomto stavu, to zítra určitě nedám.

A přiznám, že ještě tady byla jedna věc co mně strašila :

Máme za sebou 68 treků,

vzdali jsme za celou dobu dva,

oba nebyly v seriálu MČR,

jedním byl Oravský dogtrekking 2012,

druhým byl Bloody walk 2013,

Orava byl 50 trek,

Bloody walk byl 60 trek,

Takže prokletí desítek ?

Který trek je 70 ?

Je to zrovna Stopou strejdy Šeráka za 14 dnů, kde letos máme jít o stříbrnou plaketu, což je 600 uspěšně zdolaných kilometrů v šesti šerácích.

Takže, když teď vzdám, nebo půjdu zkrácenou, nenaruší se tím harmonogram a zruším kletbu ?

A to nejsem pověrčivý J

Každopádně vzdávat se mi nechce a také by jsem rád vše došel.

Po jídle pokračujeme dál k bivaku od kterého nás děli 12 kilometrů.

Procházíme kolem rašeliniště na Černé hoře, pak přes místa, kde jsem už i několikrát šli v jiných trecích až k hatě výrovka, odkud nás čeká 3 kilometrové  serpentýnové klesání nazvané stezka mrtvého muže.

Ale po jídle a pak slušné rovné cestě jsem tady už byl docela čilý.

Nasadili jsme si čelovky, protože už v lese byla pořádná tma a začali jsme sestupovat po kamenech.

Doprava, pár metrů rovina, doleva pár metrů rovina, zase doprava, takhle to šlo celé tři kilometry, než se začalo dělat chladno od říčky co dole tekla a také už se ozýval štěkot psů.

O půl desáté jsme byli na bivaku.

Čekalo nás tu občerstvení a polévka.

V době kdy my jsme jedli už tady bylo pár takových, kteří spali.

Přece jen budíček ve dvě ráno nebude příjemný a tak je třeba nabrat sil.

A s těma já jsem hodně na štíru, cesta po silnici mně hodně vyčerpala a je vidět, že i Enngi a co mně to poškrábalo za potvoru to taky neví, ruka vypadá hrozně, krvavý pavouk v ráně je jak tetování a celé je to nateklé a pořád to brní.

Teď momentálně jsem rozhodnutý, že jdu zkrácenou a není to kvůli šerákovi.

„No, ještě uvidíme po jídle“, přece jen to pak člověku trochu jinak myslí.

„Je deset, spát asi půjdu v jedenáct, Pavel tu bude bantovat o půl druhé, to je 2,5 hodiny spánku, navíc vím přesně jaké stoupání nás hned z kraje čeká, když jsme tady loni šli v podstatě korytem potoka a přeskakovali spadlé větve a klády a to máme jít po tmě – jsem spadnul z višně ne  ?“

„Zkrácená, radši budu 2x mrtvý muž a zítra mi zbývá 20 do cíle“.

A s tím jdu spát !

Jen nevím proč chystám ten budík na 3 hodiny ráno že ? J

Sotva zavřu oči, ozve se klaksón auta.

„Jen si trub, vím že jsi tady, ale já mám ve spacáku pěkně teplo a ven mně nedostaneš.“

Okolní ruch během pár minut utichl a teď se spalo ještě lépe.

Jen to svědomí trochu hlodalo a někdo v hlavě mi říkal – vstávej a mazej na Sněžku.

Ale byl tam ještě jeden a ten ho setřel – co by tam dělal, byl už tam dvakrát a nic tam není, tak dej pokoj.

Jejich hádání ukončil budík, vyhodil jsem ruční sondu na změření venkovní teploty a ta okamžitě zalezla zpátky.

Také oko, které vykouklo, zjistilo, že je tam ještě šílená tma, takže všechny senzory jasně ukázaly, že tam ještě nejsou optimální podmínky a uvedly mně opět do hybernace.

Ze spánku mne pak už probral až zpěv ptáků, příjemná teplota a denní světlo, bylo pět hodin a pro nás začal nový den.

Místa po trekařích už byla dávno prázdná a na stole pro nás zůstali dvě láhve pitné vody na doplnění našich zásob.

Zabalili jsme teda a vyrazili na cestu zpátky 3 km stoupáním zpátky na chatu výrovku.

Kupodivu se nám jde hodně dobře a nahoře jsme do hodiny.

Samozřejmě, že mám pořád myšlenky o tom, že ted už jsme možná měli jít ze Sněžky, ale kdo ví jak by to bylo.

Tady se jde dobře a počasí se asi také povede.

Jdeme středním tempem a vychutnáváme si výhledy a krásy zdejší krajiny.

Začíná slušně svítit sluníčko a tak si dáme na chvíli pauzu a malou snídani z vlastních zásob.

Po chvíli se v dálce ozve mírný dusot a kolem nás probíhá německá třekařka, která tady přijela.

Pozdraví nás a dáme krátkou řeč.

No, teda jak kdo, já k pokecu ani nemusím mluvit a stačí mi ukazovat, ale sem tam nějaké to německé slůvko znám.

Ovšem nechám to raději na holkách ať překládají a ptám se ji jaké to bylo na Sněžce.

Její odpověď mně dorazila – prý jaká Sněžka ?

No, věděli jsme o ni, že běhá hlavně v alpách a tam jsou trochu jiné kopce, ale musím říct Pavlovi ať ji vysvětlí, že my už tady u nás opravdu větší kopec nemáme, když si ani nevšimla že tam nějaký kopec vůbec byl.

Odběhla dál a my se po chvíli taky zvedáme a míříme k městu Černý důl.

Jako na to, že by to dnes už mělo být jen 20 kilometrů se to nějak hodně táhne.

Zase až tak super pomalu nejdeme a těch 20 kiláků, by jsme snad měli i s pauzami ujít za 8 hodin.

My jsme na cestě  podstatě od šesti a do Černého dolu přicházíme po 11 hodině a odtud to podle informací má být asi 12 km.

Takže šest hodin osm kilometrů ?

To neuznávám, tady je námitka.

Udiv z pomalé cesty ovšem uzavře otevřená restaurace na náměstí a dokonce je nám nabídnutý hodně bohatý lístek.

Na řadu přichází pořádný oběd a rozbor další cesty.

Po pár minutách už není co rozebírat, protože do Prosečného jdeme přímou čarou pod lanovkou, takže už jen ten oběd.

Po chvíli přichází holčina, která tady bude dělat živou kontrolu pro MIDaře a dává nám dost snad mylnou dezinformaci, že do cíle to máme asi tak 20 km.

Jídlo nám zhořklo v krku, do doby než jsme ji ukecali, že to asi opravdu bude těch dvanáct a pak jsme klidně pokračovali v jídle.

Kolem jedné teda vyrážíme, musíme najít lom a začátek lanovky pod kterou půjdeme.

Lanovku sice vidíme, ale najít její začátek je jako najít hrnec zlata na konci duhy.

Dokonce několikrát potkáváme skupinu trekařů, kteří již dělají několikátý pokus.

Konečně stojíme pod prvním sloupem a naskytl se nám neskutečný pohled.

Dokáže si někdo představit, jak dlouhá je 12 kilometrová čára a tam někde daleko daleko  vzadu je náš cíl.

A tak začínáme míjet jednotlivé sloupy.

Na orientaci je to perfektní, tady není kam  zabloudit a cesta je docela příjemná po hlíně.

Nepříjemné jsou jen pahorky, které musíme překonat a které jsou dost prudké nahoru i dolů.

Náhle je před námi přírodní překážka a to doslova.

Musíme projít kravím výběhem, kde je asi 50 krav, ale mezi nimi se i sem tam potulují býci.

A nejhorší bylo, že sotva jsem se dotkl ohradníku, tak byly všechny u nás a očividně jsme je my i psi strašně zajímali.

Tak a teď si zkuste prorazit cestu přes tolik hovězího.

Ale sotva jsme vstoupili do arény, tak začaly ustupovat a rozestupovat se.

Teď jme byli vítězové, ale pouze do chvíle než se jim podařilo nás zavřít a polovina co uhnula se zase postavila hezky za nás.

„Teď abych měl oči jako šnek, vždyť ony jsou všude.“

Druhý ohradní a vstup do bezpečí se nijak rychle neblížil.

Postupovali jsme pomalým krokem v asi pětimetrovém kruhu obklopeni krávami ze všech stran až k ohradníku.

Za nim pak bylo slyšet jen spadnutí těžkého kamene ze srdce  a o tu váhu lehčí jsme vystoupali na další prudký pahorek.

Za ním už pak čekala cyklostezka vedoucí k letišti a poslední výstup na kopec jménem Malá Sněžka na které byla poslední kontrola a poslední psí úkol.

Nutno ještě podotknout, že Malá Sněžka je opravdu menší ale po 70/90 kilometrech je ten výstup asi stejně náročný.

Poslední úkol, no a asi i nejtěžší, v čem spočíval ?

Žádné fyzické násilí a nebo Rubikův hlavolam, jen musíme projít s pejsky podél plotu plného různých pamlsků a desky poseté již řádně proleženými sardinkami opalujícími se od rána na sluníčku a ani jedna, stejně jako pamlsky nesmí zmizet v psí tlamě.

A ti jsou po cestě celkem slušně vyhladověli a při chuti.

Jako trest za nesplnění úkolu, je seběhnout do poloviny kopce a pak se opět vrátit zpátky což je opět asi 500 metrů a z toho polovina brutálního stoupání, což by mohlo vézt i k opětovnému vracení pozřeného pokrmu zpátky na místo.

Co by tam vrátil majitel hladového psa je otázka.

„Enngi podívej se dolů, podívej se na mně a rozmysli si co uděláš !“

Prošli jsme bez ztráty rybičky a před sebou máme poslední dva kilometry klesání a pak už jen přes vesnici až do cíle.

Dolů to šlo parádně, ale to by jsem nikdy nevěřil jak tady u nás máme schopné lidi, kteří vlastně přes noc dokážou udělat vesnici 10x delší než byla včera.

Prosečné bylo doslova nekonečné !

S velkou radostí jsme za zatáčkou zahlédli chaloupku, která byla našim zázemím a odevzdali jsme startovací karty, čímž jsme ukončili tenhle trek a čekal nás už jen odpočinek, kozí mléko a dělení se s kamarády o zážitky.

Sice se nám ani letos nepodařilo Bloody walka dojít celého, ale aspoň jsme došli po svých a přinesli si spoustu zážitku a setkali se s přáteli.

Také jako trénink na Šeráka to byla výborná příprava, ale po tom jak mi to dalo zabrat tady …. nóó, uvidíme jak Šeráček dopadne.

Každopádně pokud Pavlovi a jeho organizačnímu týmu elán vydrží, tak určitě přijedeme opět a jednou to celé určitě dokončíme J

 

NEJČASTĚJI KLADENÉ OTÁZKY A MÉ ZMATEČNÉ ODPOVĚDI NA NĚ.
Po příjezdu se zaregistrujte , ukažte očkovací průkaz vašeho parťáka a ihned absolvujte školení o změně systému splachování toalety oproti zvyklostem a zákonům EU. Bez něho nebude nikdo vpuštěn do objektu !!
MID
Na tuto trať nepožadujeme  v povinné výbavě bivakovací potřeby. Jinak bude závod probíhat na principech a v podstatě i trati LONGU (semifinále)
TUR
 Trasa je pro ty, kteří chtějí ochutnat prostředí těchto závodů, nebo se případně nacházejí v rekonvalescenci  z předchozích dogtrekkingových měření sil. Na TUR vyžadujeme v povinné výbavě pouze dobrou náladu a skvělého psa, který ohlídá vaše tělo než vás najdeme.
UBYTOVÁNÍ
 Ve vlastních stanech zadarmo na pozemku staré školy v Prosečném.
 ROZDĚLENÍ STARTOVNÉHO BLOODY WALK

10% ze startovného je určeno na pomoc  ch.s. TAWY a její projekt  pro  opuštěné, nechtěné či problémové ČSV . Výtěžek z prodeje alkoholu půjde také na tento účel, ale až po závodě. Nerad bych řešil  příliš unavené humanitární pracovníky neschopné vyběhnout správným směrem  hned po startu.
50% startovného je určeno k opravě památkově chráněné stavby kostela sv.Alžběty Uherské v Prosečném.
Zbytek máme rezervován na nákup vítězných cen a upomínkových plaket vyrobených ve Stacionáři pro tělesně postižené a zdravotně oslabené v Trutnově.

 

 

KILOMETRÁŽ  BLOODY WALK 2014 adventure
 Turistická trasa

 MikroTUR – 14 km
 TUR  - 27 km
 V případě nutnosti  lze z trasy TUR  přejít na cca 7km  na  MikroTUR
 Trasa MID
 Kategorie  MID  - 48 km
 Trasa  LONG
 PROLOG  - 5 km
Celý závod 83 km + 5 km Prologu
Délka trasy semifinále  -  41 km
Délka trasy  finále – 42 km
Na této trase je i noční výstup na Sněžku , jako jeden z mála oficiálně povolených závodů přes Českou horu hor.
Malé finále – 23 km celková délka trasy  64 km + km Prolog
Vložený prestižní vrchařský závod společný pro LONG a MID   
„Sprint for black out on Monte Negro“ je  dlouhý 3 600 metrů 


 

Malý průvodce velkým trekem - ročník 2014
 I letos vydáváme průvodce dogtrekkingovým závodem Bloody walk –adventure IV.
 Návod je tentokrát určen jen opravdovým nováčkům a záměrně zkresluje obtížnost závodu , tak abychom je neodradili ještě před kliknutím na přihlášku.
  Hlavní závod – LONG
 Začíná již ve čtvrtek pozdě večer PROLOGEM, který představuje rozjuchané skotačení nočním lesem , možná zcela výjimečně polem s měřeným časem  na vzdálenost 4,5 km . Pořadatel doporučuje lehkou sportovní obuv, kterou následně zanecháte v základním táboře jako nepoužitelnou pro hlavní závod. Myslím, že minulý rok si někteří cimprlichové měnili i spodní prádlo.  Hlavní závod je vlastně 1.etapa která bude dlouhá přibližně 45 km.  Hned na startu je zábavná vložka startujících pro organizátory. Nazutí  a chůze jejich mazlíčka v botičkách na 100 metrů. Již nyní se těšíme na herecké obsazení !!  No a poté se několik hodin nic moc extra zábavného neděje. Pouze si vás připravujeme. …..  Mezi 40-45 kilometrem prosíme startující, aby naplňovali preambuli závodu, že dogtrekkingu je sport, který posiluje vztah a spolupráci mezi psem a psovodem. Jedná se o sestup  z hor, při kterém se již budete patrně v teamu nahlas a expresivně dohadovat na rychlosti sestupu do cílového tábora první etapy . Zároveň  i místo pro vděčné fotografické momentky. Proto se zde upravte ať nemáte například rozhalenku či špatně učesanou ofinu.
 No a již jste v cíli první etapy- semifinále. Zde se rozdělíte na dva tábory . Ty kteří jsou naplno postiženi dogtrekkigfílií a chtějí vidět svítání na Sněžce budou tvořit první skupinu tzv. velkého finále. Druhá skupina  bude tvořena těmi co o vlas unikli smrti a my jim vystavíme  ochotně potvrzení, že velké finále bylo zrušeno a na Sněžku nebylo možno dojít pro lavinové nebezpečí.  Po povinné pauze  k nasátí nové energie se bude pokračovat … Start je jednotný  v 8 °° západo-australského času takže bude dost prostoru na řádný odpočinek. Všichni vstanou a po vytyčené trase běží na Sněžku a pak hned do cíle. Druhá skupina bude mít závod o několik desítek výškových metrů nižší a několik nevýznamných kilometrů kratší.  Jen ty nejrychlejší mají nárok na teplou vodu ve vaně. Případné trekaře zralé na  přeplutí řeky Styx   samozřejmě postříkáme zadarmo z hadice, aby v podsvětí nepáchli a nedělali nám u Chárona špatné jméno.
Závod MID
 Snažíme se seč to jde dostat ho na hranici 50 kilometrů , ale současné startovní pole je tak silné, že pořadatelé věří v děsivou energii, kdy vzdálenost 5 kilometrů neznamená vůbec nic při jejich bloudění Krkonošskými hvozdy. I pro „midaře“ samozřejmě platí veselá scénka na startu s botičkami. Pak už jen dva tisícové kopečky a jste v cíli !!!
 Turistická trasa je vlastně jen vyvenčení psa spojená s osvěžující koupí zmrzliny, případně příjemným posezením v nějaké té letní zahrádce Krakonošovi pohostinnosti.
 Sobotní večer je věnován sofistikovanému rozboru podaných výkonů včetně prvních svědeckých výpovědí původně nenávratně ztracených jedinců. Neděle je vyhlášení výsledků. Na BW již tradičně vyhrávají všichni přeživší . Takže stačí dát jakýmkoli pohybem najevo, že ještě žijete a získáte právo na trofej z nejcennějších. Pamětní medaile „Ten co přežil Bloody walk“. 
 Vidím, že jste hodně znervóznili při čtení a marně bloudíte po obrazovce hledajíc odkaz na přihlášku. Dobře !!! Nebudu vás více napínat !
 Zde je :   http://www.fortisamicus.wbs.cz/Prihlaska-na-BW2014.html

 

 

HEARTADVENTURE 2013 – aktuálně
Druhého závodu  ze série (tentokrát dogtrekking) se zúčastnilo 13 psů.  V pravém slova smyslu se o dogtrekking nejednalo.  Měřil se časový úsek 12,5 km, který byl společný pro všechny kategorie hlavního závodu tj. Bloody walk adventure III.  Na startovném se vybralo 1100,. Kč  Za tuto částku bude nakoupeno krmivo pro program  „ČSV v nouzi“ při ch.s. TAWY .
POŘADÍ PO DVOU ZÁVODECH :
   1.   Elli Srdcerváč                       23 bodů  ze 2 závodů
2.-4. Busty Rychlá stopa              22                 2
2.-4. Welf z Vlčích luk                   22                 2
2.-4. Dingo Srdcerváč                   22                 2
  5.    Dantea Srdcerváč                15                 1
  6.    Freya                                     13                 2
  7.   Ambra z Heršpic                    10                 1
8.-9.Floyd  Srdcerváč                      9                  2
8.-9.Dante  Srdcerváč                     9                  2
 10. Azték  Vlčí dech                        8                  1
 11. Fire Fox  Srdcerváč                   7                  1
 12. Amore Mio Srdcerváč              5                 1
 13. Akkon De Molay                       4                 1
 14. Anup Tawy                                2                 1
15.-16. Vaya Kiba z Molu Es            1                  1
15.-17. Amelly Sophia De Molay    1                  1
15.-17. Cerberus Arqeva                  1                 1
Termín posledního ze série závodů, tentokrát na kolech bude ještě upřesněn, protože hrozí souběh několika akcí. Předběžně se bude jednat o datum v 9. nebo 10. měsíci .  Tam se budou lámat ledy ! Bude ostuda, když tuto obojživelnou akci ovládne ČHP, kterému se líbí vlčí holky , či dokonce retrívr (využívám toho, že Žufrik ještě neumí moc číst ).  Když uvážíme, že i Freya závodí na hostovačku  ze stáje Srdcerváč  je převaha těchto dresů zdrcující. Ještě bych chtěl být u toho, až majitelka Fire Fox bude vysvětlovat, proč nečekala až si psovod Amore Mia  koupí zmrzlinu a předběhla  tento živý totem  kmene z Křivoklátských hvozdů. To je něco takového, jako by brazilský fotbalový obránce stáhnul trenky Pelému v brankovišti.
Doufám, že účast na posledním závodě bude hojná a tím pádem bude i více prostředků pro ty, kteří nemají takovou kliku, aby se mohli pokusit přizabít svého lidského partnera  na trati (jedno jestli lyžemi, kolem či utlouct botou)

 

Bloody walk adventure III
aneb Delirium Dogtremens


Sedím si opět ve svém křesle klimatizované kanceláře s nekonečným výhledem na osm automatizovaných linek a jejich padesáti člennou obsluhu.  Naštěstí do tohoto ústavu chodím pouze 15-16 krát měsíčně na ambulantní vyšetření.
 Mé onemocnění dogtrekkingfílií je nezvratné a postoupilo nenávratně do dalšího stádia, které se projevuje stavem , který v odborných kruzích má zatím pracovní název Delirium Dogtremens.
 Již jen , jako z mlhy se vynořují střípky adrenalinových vzpomínek.  D o určitého věku jsem nutně potřeboval k životu někam na něčem letět, někde na něčem padat, někde viset , někde se potopit či plout nebo hledat v písku vodu.  Čím jsem starší, tím větší potěšení mi dělá zprostředkovávat tyto zážitky mému okolí. Působí mi to vyloženou rozkoš a v závislosti na dogtrekkingfílii se pak snadno dostávám až do exaktických stavů .
 To byl   i případ uplynulých dvou měsíců.
Můj milý deníčku :
 …..mlha….. 35dní do startu……
„Tak jsem tady abych se domluvil na podrobnostech.“ Říkám  nájemci penzionu s kterým jsem  již půl roku domluven na pořádání Bloody walk . „No to je špatný, my vám to nepsali? Za 14 dní tu končíme“.

….mlha….. 25 dní do startu….
„Slyšíš taky vodu?“ Šťouchá do mne Šárka ve 3 ráno. „Asi praskla trubka ve zdi.“ Ne, chalupou protéká regulérní řeka, které ještě žádný geograf nedal jméno, ani ji nezakreslil do mapy. Z louky pro stanování je jezero.

…..mlha…..3 dni do startu…
„Vidíš taky tu prasklinu ?“ Chalupa po velké vodě sesedá …..Zítra instalujeme výstavu fotografií v kostele……. trasujeme neznačené úseky ….. nahlašuje se pojišťovák…. nákup potravin pro 50 lidí….na pípě máme špatnou koncovku a ta sehnaná -  správná má špatné těsnění…konečně se podařilo navázat kontakt se stacionářem , který vyrobil upomínkové medaile a konečně mám potvrzeno, že existují…

…..mlha…..1 den do startu….
…..V kuchyni se vaří……..
….V kuchyni se vaří……..
…..V kuchyni se stále vaří………

…….mlha………Bloody walk začíná přijel  Koník s Beruškou
Prolog
Půlnoční běh řepkovým polem. tak na takovou kravinu mi mohl sednout snad jen opravdu nesvéprávný psovod.
 Ono se jim to líbí!
 Neskutečné.
Ráno posílám na kontrolní stanoviště do té doby mě neznámou dívku s jejím samčím doprovodem. Když budete potřebovat  uklidit, donést , přinést, vřele doporučuji.  Nakonec se jim mé všechny telefonické příkazy tak zalíbili, že mám špatné svědomí. Nerad bych , aby jejich další život skončil blouděním v nějakých pochybných  erotických seznamkách , protože si našli zálibu v submisivním plnění zadaných příkazů. Už jenom to, jak si večer šli bez odmluv lehnou do kumbálu na zahradní nářadí bylo zarážející. No nic budu s napětím sledovat jejich další psychický vývoj.
Na louce se odehrává po startu další atrakce. Všichni  českoslovenští vlčáci se ve světle dějin ukazují , že nandáte-li jim botičky,  stávají se absolventy lipicánské  školy a pan Berousek neví co mu chybí v cirkuse.
………mlha……..touha po Tullamore….
…čuchnout…žďobík…. Panáčka….Decinku….Zachlastat !!!!…
……mlha…..půlnoční start finále na Sněžku….
Odolávám touze uprostřed národního parku vylézt na louku a zakřičet : „Poplááááách!!!“
Kocháme se s Romanem pohledem na vylézající dogtrekkingfílisty.  Pouze tři z nich nemají ještě napadenou vyšší nervovou soustavu  a odolají svitu rozsvíceného auta uprostřed Krkonošských luk. Ostatní jsou nenávratně ztraceni a poslušně přicházejí  se startovací kartou místo očkovacího průkazu. Nikdo nechce léčit, dychtivě čekají na povel ke startu a ženou se dál do tmy  vstříc  1 602 m.nm. Tomu říkám zlatá dávka. Víc už jim tady fakt neposkytnu.

….mlha……..večer, druhý den závodů…
MID . ….Hale …..tady už si vůbec nic nepamatuji, akorát snad naší vůdkyni smečky, která nám důvěrně večer předvedla výsledek své práce na ČZU.  Jedná se o fenu naváděnou světelným paprskem. Konstrukce této genové mutace mi není známa. Jen jsem se celou dobu předvádění  modlil, aby neposvítila baterkou na strop. Tchýni bych těžko vysvětloval,  proč máme poťapaný i strop.

……mlha…….
To nejhorší máme za sebou. Roman odstartoval a je na trati….
Úderem 23°° končí závody příchodem Neznámého chodce…..otevírám Tullamore….

JE NEDĚLE SEDÍME SI NA LOUCE, ŽEREME DO TÉ DOBY NESEŽRANÉ ZMRZLINY SPONZORA  ŽUFRIKTEAMU A JE NÁM FAIN.
DÁVKA BYLA PŘESNĚ NA POMEZÍ BLAŽENOSTI. Příští rok se těším na shledání závislých při dalším Bloody walk adventure IV.
….mlha se rozplývá a přes její mizející opar vnímám dvě pracující ženy na konci výrobní linky, jak mne pozorují. Patrně jim působí starost , jak se zde po celou dobu blaženě usmívám. Doufám, že nikam nevolaly. Přísahám! Již brzy podstoupím ochranné léčení. Kalendář pro dogtrekkingu je ještě plný…



 

 Upřesnění kilometráže na BLOODY WALK
LONG finalisté - 81 km +překážkový sprint na několik kilometrů
LONG malé finále 60km +překážkový sprint
CÍL SEMIFINÁLE bude už na 36 km
MID - 40 KM
TUR - 30 KM
měření času pro vložený závod série Heartadventure - 12,5 km
Tlučhuby - 800 metrů

PRO PLATBU POUŽÍVEJTE JAKO VAR.S. SVÉ STARTOVNÍ ČÍSLO

 26.4. Letos vyrábí ceny keramická dílna  stacionáře pro tělesně postižené a zdravotně oslabené v Trutnově
             Na snímku jedna s originálních sošek pro vítěze.

 Malý průvodce velkým trekem
V případě ,že máte odeslanou přihlášku, následující řádky Vám mají usnadnit   tápání , jak si zorganizovat poslední hodiny svého života mezi 27.-30.červnem tohoto roku. Romantikům a zarytým čtenářům Jacka Londona slibujeme, že naše úklidová jednotka ihned po nalezení vašeho těla pořídí foto vašeho psího druha sedícího oddaně u bezvládného trupu. Současně budou ochotni místopřísežně podat svědectví bulvárním médiím o tom, že psí člen dogtrekkingové posádky Vás až do posledního okamžiku zahříval, popřípadě poskytoval dýchání z úst do úst.
 Dovolujeme si Vás tímto pozvat na třetí ročník Bloody walk. Závod je pořádán pro všechny příznivce tohoto sportu. Již od prvního ročníku se orientujeme na získání nových příznivců rychlostního venčení psa na dlouhých a středních tratí.  Jsme rádi, že se nám podařilo díky Bloody walk rekrutovat další závodníky do seriálu MR  ČR. Více informací včetně rad, diskusního fóra či termínové listiny dalších akcí získáte na webových stránkách dogtrekking.info
Kompletní propozice jsou uveřejněny na
http://fortisamicus.wbs.cz/-Propozice-dogtrekkingu-2013.html
LONG
Letošní ročník a hlavně  kategorie  LONG doznává určitých změn. Jedná se o prolog , který se koná již ve čtvrtek.  Jeho obsahem je orientační běh na 4km. Start do hlavního závodu bude podle časových rozestupů dosažených v prologu. První tři v kategoriích získávají časovou bonitaci dle umístnění.  V hlavní soutěži, což je trať o délce cca 45 km bude kromě klasických kontrol dodržování trasy požadováno několik doplňkových úkolů, jejichž nesplnění neznamená diskvalifikaci, ale trestné kolo (tedy grande rueda = cca 500m).
Úkol č.1 – Chůze psa v botičkách. Nejedná se o žádnou zlomyslnost ze strany organizátorů, ale snaha o to, aby byl pes co nejlépe připraven na závod. Po 70 km ve dvě hodiny ráno to již psovod  psa se zraněnou tlapkou nemá šanci naučit.
Úkol č.2 -  Hlídání odložených věcí.  Jestliže kontrola odejme bagáž s proviantem bez jakékoli obranné reakce psa následuje „Grande rueda“. Ze Španělska je dotován nejrychlejší běžec trestných kol balíčkem sušených fíků
Úkol č.3 – Průchod vyznačeným koridorem vyzdobeným pamlsky, včetně oroseného piva. Selže-li jeden s posádky, bez ohledu, zda se jedná o psa či hominida následuje ?? Ano správně „Grande rueda“.
 První tři z každé kategorie postupují do finále.  Finálový trek bude okolo 40km a jeho cílem bude dosáhnout co nejvyššího bodu, který nám správa KRNAP umožní. Ostatní dochází v tzv. malém finále, což je trasa okolo 30km.
MID
Na tuto trať nepožadujeme  v povinné výbavě bivakovací potřeby. Jinak bude závod probíhat na principech a v podstatě i trati LONGU.
TUR
 Trasa je pro ty, kteří chtějí ochutnat prostředí těchto závodů, nebo se případně nacházejí v rekonvalescenci  z předchozích dogtrekkingových měření sil. Na TUR vyžadujeme v povinné výbavě hlavně dobrou náladu.

 TLUČHUBA
 Po zkušenostech z minulého ročníku otvíráme tuto kategorii pro TAKYTREKAŘE.  Na tuto trať nevybíráme startovné. Výsledková listina bude sepsána z těch účastníků, kteří si spletou první den závodu s pivními slavnostmi a nebudou schopni určit směr na trati.  Pořadí v této kategorii pak může posloužit organizátorům dalších závodů, pro snadnější orientaci v kvalitě účastníků, protože podle řečí by neznalý mohl usoudit, že se mu přihlásila do soutěže rodina Reinholda Messnera.
 Je samozřejmostí, nutností a dobrým zvykem pro opravdové vůdce smečky, že  potlach se koná v sobotu večer po závodech napříč všemi kategoriemi. Zde je naopak barvité líčení bojových příhod s ukázkami válečných zranění vítáno a bouřlivě oceňováno.

 HEARTADVENTURE
 Již druhým rokem bude součástí závodu i Heartadventure. 
Ve všech kategoriích Bloody walk bude přihlášeným změřen čas na úvodních 10km což bude výsledné pořadí do seriálu závodů Heartadventure, jehož zimní variantu skijoring máme již za sebou. V tomto seriálu nebudou vyhodnocováni v pořadí psovodi, ale psi !! Takže výsledková listina i s bodovou hodnotou za umístnění připadá psu , který může mít v seriálu závodů různý lidský balast na konci vodítka.
Startovné na tento vložený závod je  50,-kč. Veškerá vybraná suma na startovném bude dána k dispozici stanici TAWY, která v Čechách soustředí a pečuje o Československé vlčáky v nouzi.
 Závod je věnován jako vzpomínka na všechny ztracené, opuštěné či nechtěné psy. Po celou dobu závodu se budete pohybovat převážně na tratích, kde prožili šťastné chvíle svého života  dva z těchto psů . Českoslovenští vlčáci McMorris z MoluEs  a  Ajša Srdcerváč. Pořadatelé si kladou za cíl vytvořit pro Vás takovou atmosféru sounáležitosti, vzájemného respektu a důvěry, jakou oni mohli prožívat s těmito dvěma zástupci rodu Canis ( výjimku tvoří chvíle, kdy Sony sežral mojí večeři)
 DOPROVODNÝ PROGRAM
Paralelně se závody bude vernisáž pátého ročníku  výstavy TATO PLANETA 13. Propozice této akce budou zveřejněny do konce února na webových stránkách a FB os. sv.Alžběta Uherská v Prosečném.
 ROZDĚLENÍ STARTOVNÉHO BLOODY WALK
20% ze startovného je určeno na přilepšení stravy pro zvířata soustředěná v Útulku pro raněná divoká zvířata při KRNAP.
50% startovného je určeno k opravě památkově chráněné stavby kostela sv.Alžběty Uherské v Prosečném.
Zbytek máme rezervován na nákup vítězných cen a upomínkových plaket vyrobených ve Stacionáři pro tělesně postižené a zdravotně oslabené v Trutnově. Na toto spolupráci se velice těšíme.

 

 

Propozice dogtrekkingového závodu

BLOODY WALK    adventure       III.

  aneb

 Přebor národních plemen v dogtrekkingu

                          27.-30. června 2013

                                                           V  

                        PROSEČNÉM

Pořadatel: o. s. sv. Alžběty Uherské a JUDr. Z. Junková

Kontaktní osoba: Pavel Kohout, tel:724 589 308       e-mail:pavel.sko@tiscali.cz

                               www.fortisamicus.wbs.cz

                                www.os-au.wbs.cz

Místo konání: start, stará škola – Prosečné 41

Prezentace:            Long – čtvrtek, 18:00- 20:00 zakončena v  20:00 rozborem trasy

                                      Mid – sobota, od 07:00 do 09:00

                                      Tur – sobota,  od 07:00 do 10:00

Termín startu:      Long – čtvrtek – prolog na 4km         22:00

                                          Mid – sobota, 07:00 – 09:00

                                          Tur – sobota, 07:00 – 10:00

Startovné:                Long – 280,-

                                         Mid – 160,-

                                         Tur – 40,- do 13 let zdarma

 

 

Délka tras:           Long – max. 100 km   časový limit  52 hodin

                                    Mid – max. 50 km                                 24 hodin

                                    Tur – max. 25 km      pozor v neděli již bude trať uzavřena

 

Trasa a průběh závodu:
 Závod začíná Prologem jehož obsahem je orientační noční běh na 4km. Podle výsledku budou řazeni účastníci na start hlavní soutěže s časovými odstupy, kterých dosáhli v prologu.
 Vítěz získává časovou bonitaci
15 minut
 Druhý v pořadí                                    
10 minut
 Třetí v pořadí                                         
5 minut
Hlavní závod – kvalifikace – vypsán na 60 km se startem 
od 5°° hodin
 
V hlavním závodě budou provedeny tři zkoušky  psa a psovoda ( chůze psa v botičkách a ovladatelnost a poslušnost psa – hlídání odložených věcí psovoda a chůze mezi pamlsky).
První čtyři nejlepší z každé kategorie postupují do finále
na 45 km. Cílem bude dosáhnout co možná nejvyššího bodu, který Krkonoše dovolují.
Start finále : sobota 3°°
Start malého finále: sobota  5°° (trekaři v dalším pořadí – trasa 35 km)

Plán trasy bude předán každému účastníkovi. V kategorii Long bude předán při meetingu ve čtvrtek ve 20:00, v ostatních kategoriích při startu v sobotu. Většina trasy vede Krkonošským národním parkem a je nutné striktně dodržovat pravidla pro návštěvníky tohoto území.

Veterinární podmínky:

Psi musí být klinicky zdraví. Musí mít platné povinné očkování zapsané v průkazu či pasu a to starší třech dnů, ne delší jednoho roku. Veterinární přejímka zvířat v den startu.

 

Charakteristika závodu:

Jedná se o extrémní vytrvalostní sport, při němž musí člověk se psem absolvovat určenou trať v daném časovém limitu. V kategorii Long  je závod vypsán jako přebor pro  česká národní plemena: ČSV, Český horský pes, Český strakatý pes, Chodský pes a Český fousek.
 Závod je otevřen i pro všechna ostatní uznaná i neuznaná psí plemena.

V tomto relativně novém sportu bychom rádi předvedli naše národní plemena širší veřejnosti a to jinak, než ve výstavním kruhu.

Pes je po celou dobu závodu spojen se psovodem vodítkem či canistrekovým postrojem. Účastníci jsou odkázáni sami na sebe a účastní se ho na vlastní nebezpečí.

Celý závod je pořádán v souladu se soutěžním řádem dogtrekkingu – plné znění soutěžního řádu bude k dispozici na startu nebo k prostudování na http://dogtrekking.info

Ubytování: pozemek penzionu Golf ,  stará škola čp.

Stravování: penzion Golf     

Povinná výstroj:

Itinerář+ registrační kartu (zajistí pořadatel), mapa, lékárnička (1 obvaz hotový, 1 elastické obinadlo, 5 náplastí s polštářkem, 1 izometrická folie), 2 botičky pro každého psa, strava pro psa a člověka, 1 litr pitné vody, miska pro psa, bivakovací potřeby (minimálně karimatka a spacák), baterka, pláštěnka. Povinná výstroj bude kontrolována před startem.

Doporučujeme:           pro LONG i MID mapy   KČT 22 Krkonoše
                                                                                         KČT 23 Podkrkonoší

                                              

Kontrolní body:  LONG – 3 x vyznačeny na mapě + 1 tajný

                                        MID -  2x vyznačen na mapě +1 tajný

                                        TUR -   1x  vyznačen na mapě + 1 tajný

Další podmínky:

Účastníci se pohybují maximálně ve dvojicích. Po celou dobu závodu musí být psi připoutáni na vodítku nebo can. šňůře. Porušení tohoto pravidla se trestá okamžitou diskvalifikací.

Protesty:
         nejpozději do  7°° 30.6.

Kategorie:       LONG všech zúčastněných plemen + LONG –Přebor  národních plemen

                                   dtm1 – muži do 40 let,             dtw1 – ženy do 35 let

                                     dtm2 – muži nad 40 let,        dtw2 – ženy nad 35 let

                                 MID: muži bez rozdílu věku

                                          ženy bez rozdílu věku 

  NOVĚ  VYPSÁNA KATEGORIE DVOJIC BEZ VĚKOVÉHO OMEZENÍ

                                 TOUR: bez rozdílu pohlaví a věku

Kategorie budou otevřeny pouze při účasti 3 závodníků v každé kategorii. V kategorii Long je účast možná pouze nad 18 let.

Přihlášky zaslat na adresu: Pavel KOHOUT

                                                                SKOVICE 66

                                              286 01     ČÁSLAV
 

 případně na E-mail        pavel.sko@tiscali.cz

Startovné: složenkou či převodem

Uzávěrka přihlášek:  10 dní před startem

 

 

Reportáž mám rozepsanou, tak v této chvíli "pouze" fotografie vítězů
            
DTW1  Z.FIALOVÁ+NINA                                    DTM2  L.BODLÁK +SION od Strážné
                                                                                                                 skály

DTW2 usilovně hledám nějaké foto
Celá galerie dalších vítězů
 

 
Porada pro MID

 

 2.7. V kategorii TUR budou otevřené  trasy   
                                                                                                
TUR - MIKRO - 15km                                         30,-Kč
                                                                                                 TUR -                  29 km                                        30,-Kč
                                                                                                 TUR  XXL  -       39 km                                        50,-Kč
 Na všechny trasy TUR není potřeba přihláška. Osobně doporučuji trasu 39 km

 

                                                                                                
      

 23.6. V sekci aktuality jsem se pokusil objasnit pojem DOGTREKKINGFILIE. Doporučuji prostudovat pro všeobecnou osvětu, aby každý věděl do čeho jde.

 

 Normální je sponzorovat hudební skupinu, ne však u nás. I letos nás přijede podpořit, v tomto případě spíše ukonejšit skupina BEJLÍ. Ukázky z jejich tvorby na proklik  odkazu.

 

 

 HESLO PRO TENTO ROČNÍK BLOODY WALK
JDI DO BOJE VESELE,
NEBOŤ MRTVÍ,KTEŘÍ SE NESMĚJÍ, JSOU OŠKLIVÍ

                                                      vzkazuje JACK LONDON

 ČÍSLO ÚČTU PRO PŘÍJEM STARTOVNÉHO  o.s. sv.Alžběta Uherská
číslo bankovního účtu - 228512379 / 0300
 

 

Malý průvodce velkým trekem
Bezplatné přespání je na louce v prostoru startu od čtvrtka 5. Července 2012. Je zajištěné pro všechny účastníky Longu. Pro Mid bude omezeno v závislosti na počtu přihlášených, včas dáme vědět i z odkazem na nejbližší kemp.  
  Hlavní logistická centrála - stará škola v Prosečném  
Tak jako minulý rok, tak i letos bude trať ve tvaru osmy s možností odpočinku po absolvování prvního okruhu (cca45km).Náročnější okruh vede do Krkonoš. Druhý šlape v Podkrkonoší. Každý účastník obdrží na startu mapu s vyznačenou tratí.
Povinná výbava včetně bivakovacích potřeb se týká tratě LONG. 
Pro trať MID nejsou nutné bivakovací potřeby, ale ostatní materiál včetně botiček pro psa je povinný.
Pro trasu TUR není nutná přihláška, i když anonci o vaší účasti oceníme, abychom měli rámcový přehled o možné účasti.
V případě nutnosti je zabezpečen svoz z tratě.
Po odečtení nákladů bude 50% z výtěžku věnováno Záchranné stanici pro raněná zvířata při KRNAP. Dalších 50% půjde na obnovu kulturní památky a to kostela v Prosečném.
Od čtvrtečního večera až do soboty poledne bude v základním kempu panovat autocenzurní suchý zákon.
Součástí programu je i koncert skupiny Bejlí 7.července v 17°°.Ukázky z jejich produkce je možné poslechnout na odkazu umístněném v horní části této sekce. Jako každý rok bude i letos otevřena výstava fotografií Tato planeta 12. V rámci této výstavy je možno zhlédnout film z databáze programu „Promítej i ty“, festivalu dokumentárních filmů Jeden svět.


 

 5.3.2012 Přišla dobrá zpráva, povolena trasa přes KRNAP. Co se jevilo jako nejsložitější , ukázalo se jako nejrychlejší. V případě, že v tom má prsty Bubo Bubo tak mu děkujeme.

 

Dne 7.července proběhne v PROSEČNÉM
      historicky
1. Mistrovství světa hearttrekkingu
Závod je určen pro všechny potomky
 Ave Tajgy Arimminum první a druhé generace.
Šampionát proběhne v rámci Bloody walk part II
aneb

                  Přeboru ČR národních plemen v dogtrekkingu.
Srdečně zveme všechny Československé vlčáky, jejichž matka či babička je výše zmíněná dáma, ke vzájemnému měření sil na trati 15km.  A to bez ohledu jakou délku trasy absolvují v Přeboru ČR.
Podmínkou je, že tito jedinci musí po celou trasu odtáhnout na obráceném konci vodítka i ty, kteří jsou dle zápisu v PP odpovědni za jejich stravovací režim.
Za organizační výbor

                                      ELLI SRDCERVÁČ a její majitel

 26.1.2012  Je možno stáhnout přihlášku v sekci propozice dogtrekkingu. Takže neváhejte !!

 11.11. Zveřejněny propozice dogtrekkingového závodu pro rok 2012. Doprovodný program bude upřesněn.

 

Podrobný návod k provedení, zosnování a přežití dogtrekkingového závodu Bloody walk over Krkonoše.

Bude to povídání dosti dlouhé, tak si nejdříve uvařte kafe a vyřiďte korespondenci.

Jestli-že se jednoho dne probudíte s nutkavou touhou zorganizovat závod dogtrekkingu, najděte nejdříve ve svém okolí cihlu, vezměte nesmazatelný fix a napište na ni velkým písmem: Dogtrekking. Vyzujte si levou botu, stáhněte ponožku. Připravení? Nyní si pusťte cihlu z výšky cca. 1,2 metru na palec. Ták. Dobře, jak se cítíte? Jestli-že cítíte neodolatelnou touhu to učinit ještě jednou, jste schopni zorganizovat závod v dogtrekkingu a pokračujte dále ve čtení.
                   

Při výběru trasy se snažte, aby protla dva kraje(míněno územní) a minimálně jeden národní park. Už tímto výběrem se dostanete organizací na úřednickou mašinerii hodnou mistrovství světa. A jste o jeden hrací level výše. Úředník vás pak bude ctít a chválit, protože mu dáte práci. Přípravu ročníku 2012 však tím pádem budete muset začít o rok dříve, abyste si stačili se všemi popovídat a vyměnit názory v přátelské submisivní rozpravě (samozřejmě z vaší strany).

Jestliže budete hledat vhodný termín, je to zbytečné, protože jsou všechny obsazeny. Do úvahy tím pádem připadá snad jen datum narození tchýně. Máte tak pádný důvod nezúčastnit se oslav a tvrdit, že je to memorial na její počest.

K samotnému tvoření tratí přistupte kreativně. Berte na vědomí, že peníze z fondů Evropské unie tečou na konta stavebních firem rychle, takže zatímco vy si myslíte, že jste prošli celou trať a víte, kde je asfalt, vězte, že to nevíte, protože finišery zatím pilně zkrášlují českou přírodu.

Malé upozornění  v případě, že máte doma studenta kartografie a doufáte v částečnou návratnost vámi vynaložených prostředků  na jeho vzdělání, tak na to zapomeňte. Ve stupni bakalář vám dnes tento student neurčí ani sever podle lišejníku, natož aby zakreslil trasu. Ve stupni doktorant je to již jiná káva. Jenom z výsledné kilometráže uberte cca 10%.

Velkou pozornost je potřeba věnovat počasí. Naprosto ideální je mít v rodině heckera  hledaného Interpolem. Jedná se o to, že je potřeba mazat či jinak upravovat předpovědi počasí na různých internetových portálech.  Nejlépe je dojít k předpovědi -  pátek ,20°C, vítr do zad. I tak ale z celkového počtu přihlášených uberte 10%. V případě, že se ve vašem okolí hecker nenachází a vy podobnými vlastnostmi nedisponujete, odečtěte 30% přihlášených.

K samotnému závodu. Naprosto komorní atmosféru vám vytvoří čeští horští psi či chodští psi. Naopak kořením každé takové akce je přítomnost československého vlčáka, čím více tím lépe. Co by to bylo za závod se psy bez psího (vlčího) zavytí. Konec konců bez jejich účasti by mohl pořadatel vypadnout z koncentrace pro přílišné uvolnění. Naprosto ideální se v tomto světle jeví tah našeho realizačního týmu a to přivést psa z útulku s posudkem podlé šelmy a dva dni před závody malé štěně. Samozřejmě oba psi s potvrzením PP, že jsou v kožichu ČsV. Má to dokonce určité léčebné účinky. Vlastníci ostatních psích plemen s hrůzou naslouchají zkazkám a v tichosti odcházejí s pamlskem a tichou omluvou za svými mazlíky za křivá slova pro jednu vyhrabanou kytičku. Chovatelům ČsV to naopak nevadí, protože rozkuráženi příběhy táborových ohňů zjišťují, že ostatní Čsv-čkaři mají podobné kotce, zahrady, příběhy. Skončí to vzájemným trumfováním, při kterém ostatní začnou šeptat tiché modlitby.

Jestliže se vám na závod přihlásí longař z Jizerských hor, počítejte s tím, že tito zemití horalé (a horalky)zkoumají kopce dopodrobna a pro poznání Krkonoš jsou ochotni obětovat zdraví. Naštěstí mají jako partnery chodské psy. Ti je dokáží podržet na trati. Bohužel ale nesnáší lasičky, takže se snažte vybírat trať s co nejmenším výskytem těchto lasicovitých šelem. I když ono je to vlastně jedno. Výše zmiňovaní horalé stejně vyznačenou trať ignorují, protože při jejich usilovném křižování hor stejně nemohou minout žádnou kontrolu.

                           

Ke konkrétnímu psu. Jestli-že v přihláškách objevíte jméno AKKON de MOLAY, musíte zabezpečit vypnutí všech elektrických ohradníků na trati. Protože kdyby došlo k dalšímu politováníhodnému  incidentu při pachovém značení trati, mohlo by to mít fatální dopad pro šlechtění potomků v jeho chovné skupině. Akkonku věz, že každý z mužů se při čtení těchto řádek zachvěl.

Co dodat závěrem. Může vás ale potkat i štěstí  tak jako potkalo náš celý realizační tým a sejdou se takoví psi jako je Lara, Žufrík, Aríšek, Kiba, Sofa……….ostatní prominou. A s nimi přijedou jejich parťáci (úmyslně nepíšu majitelé či páníčci, protože to ve smyslu českého jazyka nevystihuje, co jsme viděli - to byly opravdu parťáci!) V tom případě se vás po závodě nikdo nezeptá na pořadí. Zážitek z trasy a setkání s lidmi se zhruba stejným vzorcem vnímání tohoto světa bude natolik silný, že pořadí v tu chvíli není důležité. A to nabijí!!

A zde je problém. V průběhu závodu nikdy nepřísahejte rodinným příslušníkům „nikdy více.“ Snadno může dojít ke křivé přísaze. Šárko, promiň, klávesa se kroutí, ale nutí mě to psát „příští rok nashle.“

Dodatek: Broňo, začni se učit na běžkách. Co takhle trojkombinace –dogtrekking, skioring, bikering - aneb PŘEBOR ČESKÝCH NÁRODNÍCH PLEMEN  V MASAKRU (nový český název pro kombinaci těchto disciplín - asi si jdu hodit cihlu na palec).

                                                  -------------------------------------------------------------------------

                                                                  -------------------------------------------------

 

 

                                                                                                              

 28.5. Několik slov na dovysvětlení. Přespání pro LONG je na pozemku čp.41 ,které je v ceně startovného. Pro MID je taktéž v ceně, ale může být z důvodu naplnění kapacity nedostupné. Dáme včas varování. Z toho vyplývá ,že ti co jsou z větší dálky a chtějí přespat,  neměli by váhat s přihláškou. Nejbližším penzionem pro ubytování se psy je penzion Golf v Prosečném. Trekaři budou mít k dispozici box na stan a úvaz pro psy.Takže na první fotografii je " bivakovací louka" a na další je modelová situace ve variantě 1+1 ( zatím maximální připravená verze je 1+7 ta se podobá už Karlštejnu).
  

 18.5. Jako cena bude toto vodítko v národních barvách. Zdálo se nám to originální a vtipné. Je specialně upletené pro tento závod. Podle posledních modních trendů, kdo nebude mít vodítko v národních barvách jako by nebyl. Tak praví 9 z 10 rozhodčích. Modelu si nevšímejte.  Manželka odmítla nazout lodičky a Sony je znechucen,neb byl odtažen od žrádla

2.4. Návrh programu na dogtrekkingový víkend

    

              URAN z Litavské kotliny                                                                                           AJŠA Srdcerváč

Představujeme patrony tratí přeboru národních plemen v dogtrekkingu. První polovinu trati v LONGU a trať pro kategorii MID vedenou Krkonošemi absolvujeme pod názvem "STEZKA VŠECH SRDCERVÁČŮ" . A jejím patronem bude AJŠA SRDCERVÁČ ,která se ztratila 31.1. 2011. Zvičinskou trasu, tedy druhou polovinu LONGU patronuje Uran z Litavské kotliny, který je nezvěstný od 6.10.2010