Aktuality
- AJŠA SRDCERVÁČ -
O naší Ajší od 31.1.2011 zatím žádné zprávy, odměna za každou informaci, která povede k nalezení, či objasnění jejího osudu je i nadále aktuální.
13.5. Požádal jsem manželku, aby nás vyfotila, v jak silné konkurenci jsme startovali na klubové výstavě v Jevišovicích. Nevím , jak se jí podařila tato fotka , ale uznejte, dostat v takto obsazené soutěži V4 je obdivuhodný úspěch. Na skupinové fotce jsme ten hnědý a plešatý šmouh, ale ani zde jsme neslavili triumf. Možná jsme konečně přesvědčili paní chovatelku, že nejsme předurčeni ke stupňům vítězů.
12.5. Tomáš jako rytíř se svou smečkou, někdy je těžké rozeznat kdy je rytířem středověkým a kdy rytířem Jedi . V jednom případě je Elli lovecká smečka ve druhém je klonový voják ( Sony se jen tak náhodou zapletl do natáčení).
29.4. Přestože všude padají teplotní rekordy, my brouzdajíce se sněhem hledáme vhodné trasy na Bloody walk
14.4. Doplněny AMATÉRSKÉ RADY AMATÉRSKÉHO CHOVATELE dalšími postřehy z chovu ČsV a to článkem KOZEL ZAHRADNÍKEM NENÍ TA NEJHORŠÍ VARIANTA
z časopisu NAŠE BESTIE č.8/2014
15.3. O vikendu byla podniknuta závěrečná výprava na běžkách. Zároveń i poslední výprava, pro Sonyho v postroji.
14.3. Elli Srdcerváč - 10 měsíců
12.2. Majitel těchto dvou psů je tak mizerný fotograf, že za poslední měsíc nedokázal udělat jednu jedinnou fotku, kde by Sony vypadal trochu důstojně . Proto ten obrázek za šera a zezadu. Jedná se o situaci, kdy zakázal Ellině pokus o lovecký sprint na 200m, kde v cíli, co by rozhodčí mají čekat srny. To by v tom mrazu zabilo jak Sonyho tak fotografa.
Sony od té doby co mu zajíc proběhl mezi nohami odmítá jakýko-li lov, aby se před Elli neztrapnil. Zastává názor, že každá kořist za ním stejně přijde v kastrolu, tak proč se za ní v tom mrazu plahočit. Pro Elli je naopak i sýkorka v deseti metrech nad zemí jeden z možných cílů zimních radovánek.
12.2. Málem bylo opomenuta naše účast na MVP v Trenčíně ve třídě dorostu. Elli a Exa v sesterském souboji, kde nebylo vítězů - obě VN. To asi znamená "velmi nevděčné", vzhledem k tomu co jsme museli absolvovat, aby se mohly dámy vyspat v hale pod Trenčínským hradem. Původně jsem chtěl vytesat vzkaz do skály, že zde byli naše skovické légie,ale prý už takový nápad dostali nějací Italové před dvěma tisíci lety a nebylo by to originální. Místo toho Elli a panička počůraly strom na úpatí, no nevím , zda byly první...
22.1. O tomto hereckém vystoupení Sonyho jsme zatím neměli tušení. Vystupuje zde pod uměleckým pseudonymem Erik Krvavý drsoň. Do našeho seznámení v té chvíli zbývalo ještě 130 dní v útulku.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095970013-chcete-me/210572221310024/
15.1. Sobota v Krkonoších. V Sonym se objevil na stará kolena talent a touha stát se saňovým psem, Elli je pro každou špatnost....
6.1.2012 Silvestrovský běh
Elli byla poprvé v postroji před běžkami na hodně těžkém sněhu. Pro Sonyho to měl být původně výlet na odčerpání kalorií potom, co přepadl v předsíní šišku salámu a 20dkg tvrdého sýra. Nakonec byl zařazen do spřežení a nutno říci, že na pražského hospodského povaleče s pivním mozolem překvapil. Trasa měřila okolo 8km. Elli zářila nadšením, neboť mohla tahat, jak „porčená“ a nikdo jí nenadával, ba naopak. I Sony zářil štěstím na svých vratkých nohou. Určitě neví, kdo je Rambo, ale v psím světě patrně nějaká taková legenda o Betwolfovi existuje. Usuzuji tak podle jeho výrazu pří nastupování do auta po skončení vycházky. Dle jeho mínění, běhu na život a na smrt. Zmíněný počet kilometrů byl vzhledem k terénu, zdravotnímu stavu a věku sportovců dostatečný. Špatné je, že selhala veškerá záznamová technika, takže tento dech beroucí Sivestrovský výkon není doložen obrazově. Je zde nutno ocenit hlavního mushera – Šárku. A to hlavně za její statečný přístup k životu po volbě trasy naším synem. Není zbabělá. Zpětně uznávám, že jsem se jí měl zastat. Jet po čerstvě zasněžené lesní pěšině vedoucí paralelně se sjezdovkou v zápřahu mít dva psy, kteří se snaží dokázat, kdo z nich je lepší a rychlejší může být zábava v osmnácti. Budiž tedy pro mne polehčující okolností fakt, že v ní stále vidím mladou svižnou děvu. Pravda, lavory po několika dvojitých axlech na lesní pěšině byli větší než v dobách, kdy nás vzala do smečky. Všichni jsme si oddychli poté, co se ozvalo třikrát po sobě vítězné žuchnutí do závěje u cílového smrku. První ŽUCH já, druhý žušík Tomáš a třetí Ž.Ú.Ú.CH. „spřežení“. Elli byla šťastná, že nás má pohromadě ve sněhu, vesele vyskakovala, motala se do šňůr s výrazem „ještě jednóóu“. Sony si obdivně pohledem metrosexuála prohlížel svá svalnatá lýtka. V jeho očích se zračil údiv „viděli jste to - já běžel (není tady někde žrádlo)?“
Touto cestou děkuji všem zúčastněným za vůli po vítězství. Všem, kromě Sonyho. Ten se odměnil sám, když krátce po příjezdu našel v sobě zbytek sil a přepadl v chodbě 1kg uzeného, který se ukrýval v pekáči.
20.12.CO SE DĚJE NA DVORKU IV
Protože jsme neustále mediálně masírováni domovskými www.stránkami naší Elli o úspěších Call me Sexy ve výcviku, rozhodl rodinný PR manager , že i my budeme úspěšní a nějakou tu zkoušku uděláme. Jak šéf rozhodl, tak se i stane. Jestliže Vám budou následující řádky připadat příliš sexistické omlouvám se. Jedná se o pouhý strohý přepis událostí, kterak na tak banální věci jako je sexualita savce, může zkolabovat výcvik kynologických nadějí čáslavska. Ellísek se na své kolegy strašně moc těší. Před naším zapojením do činnosti této organizace, nejdříve probíhalo jakési vyběhání psů. To se nyní zvrhlo. Ano, probíhá i nadále, ale v nečekané formě. I já ihned po příchodu vypustím Elli z vodítka. V té chvíli všichni psi na cvičáku opustí své majitele. Představme si bandu pivních slintajících Evropanů na měsíční služební cestě po Havaji, kde jim předhodí na začátku team buildingového večerního sezení havajskou tanečnici. Přednášející NEMÁ šanci. Naštěstí Elli není žádná radodajná cuchta, jak by řekla moje babička. Ano kouše pronásledovatele. Ano strká jim drápy do očních jamek. Obdivuji, jakou dokáže vyvinout rychlost při tzv. panenském běhu. Ten spočívá v tom, že ocas je pevně stočený do slabin a zadní nohy jsou přitaženy k sobě. Vypadá to, jako by Elli za běhu svírala koleny zadních končetin acilpirin. Pravděpodobně jde o první důkaz předávání informací mezi zvířaty. Jedná se o děsivé zkušenostech s graviditou její starší sestry Anne Lee.
Ellininy pronásledovatelé ve svém chtíči vypadají mnohem komičtěji (napadá mě myšlenka, zda, se manželce nejednalo právě o tento okamžik mé přítomnosti na cvičáku a z něj plynoucímu morálnímu ponaučení ). Scéna jak vystřižená z sci-fi filmu. Křehkou dívku pronásledují odporní androidi. Ona je však v poslední chvíli před zprzněním postříká vodou. Slizkým padouchům se zkratují el.obvody a oni postupně znehybní. Přesně to je vidět i na ploše, chybí pouze voda. Zprvu mají psi rychlostně navrch, postupně však zpomalují ,až se zcela zastaví. Páteř se prohne a tělo pouze pumpuje ve směšných trhavých pohybech. To je příhodná doba pro jejich pobíhající majitele, aby si své zpustlíky pochytali a zavřeli do odkládacích kotců. Takto krutě jsou konfrontováni z realitou, že výcvik poslušnosti jejich svěřenců nebyl ještě dokončen. Já a Elli máme pak cvičiště pouze pro sebe. Pokrok je fakt patrný. Pozor! Může dojít ke špatným návykům. Celá naše rodina se před odchodem z domu neloučí klasickým pozdravem, ale pouze tvrdým povelem „ŘEK SEM MÍSTO“. Při odchodu v silně zamyšleném stavu, z porady vedení, můžete pak tento povel vydat i panu řediteli a zcela zbytečně riskujete roční bonusy. Není však nad to, sát plnými doušky nektar z ovoce povelové symbiózy člověka a psa, tak jak se to povedlo nám tuto neděli. I přes stěnu roubenky jsme si mohli vychutnat kynologický koncert dvacetileté studentky amerikanistiky. Cituji v pořadí: „ K noze… poť sem …. Dělej…neblbni… Elli póď… no ták, hale co mám ty čůzo… klacík,klacík..přines… tak si trhni nohou čmoude.“ To znamenalo, že se Elli vzdaluje od psovoda. Naopak povely: „Sedni, lehni, neskákej ty krávo, koukej co si udělala,“ znamená, že Elli skutečně poslechla a dostavila se. Pokrok v učení se při takovém talentu, prostě zastavit nedá!!!
19.12. Co se děje na dvorku III
V hektických dnech před svátky klidu a duševní rovnováhy si je vědom svátečních dní příštích snad jen Sony. I po již téměř rok trvající dietě, která by u všech ostatních živočišných druhů musela nutně vést k anorexii je ochoten posloužit 24 hodin denně jako ochutnávač cukroví. Ostatní členy rodiny drtí žaludeční neuróza. Tomáš neustále píše za okno další a další dodatky seznamů Ježíškovi. Manželce vyskakují rudé skvrny na krku v psychedelických představách příjezdu její maminky(bývalé laborantky hygieny ) do našeho útulného domova. Marně jí přesvědčuji, že je zde opravdu útulno vždyť i při náhodném pádu na zem spadne do měkkého. Sony totiž začal vánočně línat, a při proběhnutí kuchyní máte dojem, že se za ním snáší jemný prašan. Naštěstí neběhá často, protože hlídá troubu. Ani já nejsem v klidu, protože nevím, jak synovi vysvětlím, že dostane místo raketoplánu Star wars levý tlumič psího auta a manželka místo nového sporáku tlumič pravý. Dohromady se pak budeme těšit na novou technickou prohlídku téhož auta. Elli je mírně zmatená, protože poprvé viděla Tomáše uklízet Lego. Do této chvíle si myslela , že malé barevné kamínky jsou pevnou součástí pokoje kde má noru nejmenší člověk. I Sony jí zradil a odmítá se podílet na dobyvačných výpadech v území manželských postelí. O to více si však hlídá prostor dvířek zmíněného sporáku. Elli je též pažravec, ale pažravec kvantitativní. Zkrátka vanilkový rohlíček se nutriční hodnotou vyrovná dobře vysušenému kozímu bobku. Ne. Opravdu, z Elli gurmán nevyroste. Přesto zaujímá ležící polohu v blízkosti Sonyho a s dětskou(štěněcí) upřimností v očích dychtivě očekává co nového se přiučí v tomto koutě kuchyně. Výsledkem je situace, kdy se v kvadrantu 2x2 x2m pohybují 3 dospělí lidé 10leté mládě člověka, dva ležící psi, dva horké plechy. Sony neustále vzdychá a vrhá prosebné pohledy k hlavnímu proviantnímu náčelníkovi rodiny. Mimika jeho obočí je úžasná a mohl by vyučovat pantomimu na DAMU. Šárka právě dává plech na linku a Sony svým celkovým výrazem očí připomíná sv. Vojtěcha kterak prosí všemohoucího k přivedení na víru pravou barbary. Nelze odolat. Dostává jeden vanilkový rohlíček jenž v náboženském transu zhltne . Scéna , jak ze svatého přijímání kdy křižáci poprvé dobyli Jerusalém. Elli dostává též jeden kousek. Ale je to málo akční. Běží ke dveřím, poskakuje , vrtí ocasem, chytá mne za rukáv. Pohlédnu do jejích roztěkaných očiček. Zatřesu se odporem nad tím co jsem tam zahlédl.
- POJĎTE NA BOBKÝÝ-
5.12. 50 .KRAJOWA WYSTAVA PSÓV RASOWYCH – ŚWIEBODZICE
foto D.Čílová
Varianta – 1
Po příjezdu do místa konání se nás ihned v hale ujala velice pohledná a sympatická polská dívka, která nám pomohla s Elli a zavedla nás k našemu výstavnímu kruhu. V zápětí přijely naše české - neméně sympatické ženy . Ukázalo se, že ty nejhezčí jsou majitelkami ČsV navíc se shodnou linií rodu - tedy – Srdcerváči. Paní hlavní Srdcerváčka tj. paní Čílová ochotně předvedla naší Elli což mohlo mít pouze jeden důsledek. Hodnocení VN1 mluví samo za sebe. Celkově nás v naší kategorii mohl porazit pouze „Brouk“ Srdcerváč. Výstava příjemně plynula za bezstarostného pošťuchování potomků Tajgy v rodinném kruhu. Na závěr jsme se ještě vyfotili a domluvili na dalším vítězném tažení Evropou.
Varianta – 2
Při vstupu do haly jsem způsobil zmatek, když nám vypadly na zem očkováky a láhev s pitím. Chvíli nepozornosti využil Sony a postavil se k terierovi . Čekal, jako vždy až pes zavrčí. Zavrčel. Tím jsme na sebe upozornili již u vchodu- ČsV přichází. Ihned po příjezdu paní Čílové došlo k uškemrání, aby vystavovala místo mne. Protože se do naší kategorie nikdo další nepřihlásil bylo vítězství jisté. Sony se urazil, protože ten pes prokazatelně zavrčel jako první a přestal s námi komunikovat. Usnul hned po dosednutí do lavic v hale.Tomáš nefotil a zdůvodnil to tím, že paní Čílová chodí moc rychle. Sonyho jsme vzbudili a jeli domů . Nevšímal si nás ani cestou do rodných hvozdů, protože Mio prokazatelně zavrčel před výstavní halou jako první….
Po příjezdu domů nás na síti FB čekal další seznam výstav……
11.11. Zveřejněny propozice BLOODY WALK part 2 pro rok 2012
30.10. V sobotu se mám zúčastnit s ČsV a NO DUOCACIB, ale ČMKU se shodla s SKJ a ENCI, že NV nesplňuje podmínky VŘ dle FCI. Proto nezadá BIG,BIS ba ani BOB bez členství v ZKO potvrzené OPCH a zapsané v PP se zanesením do PK.
Ten kdo ví, jakou kravinu jsem zde napsal nebude mu určena podsekce KYNOLOGICKÉ ZKRATKY v Amatérských radách amatérského chovatele.
25.10. V sobotu naše Elli úspěšně složila zkoušky ZVA-v-3 (zkouška vyhledávání alkoholu - ve vodě, pro Slovensko je kód SVA- v-3). Tím se tato mladá nadějná fena stala snem každého muže. Ještě musíme popracovat ve výběru hledaných značek, ale jinak je to boží pes. TOHLE by manželka pro mne nikdy neudělala, brodit se podzimním Labem, aby pro mne našla nějaký chlast.
15.10. Mc Morris z Molu Es , prostě náš Sonýsek se chystá oslavit 10. narozeniny.
15.10. Elli Srdcerváč 5.měsíců
9.10. Neděle byla zasvěcena výcviku v synchronním spaní a hledání sněhu v nadmořských výškách nad 1000 m. Elli si z výcviku evidentně dělá legraci a nechápe jeho důležitost. Sony začíná chápat, že v případě objevení té tety z červenými vlasy a čepicí je lepší se hodit marod, neb její přítomnost na chalupě značí plahočení se kopci.
27.9. SPECIÁLNÍ VÝSTAVA ČESKOSLOVENSKÝCH VLČÁKŮ - 2011 JEVIŠOVICE
Sen o cestě k vítězství 
Sraz máme, jako vždy, pod křivým dubem deset minut ostré chůze jihozápadním směrem od hlavní křižovatky v Nouzově.
Tiše usedáme do kruhu. Měsíční svit je natolik intenzivní, že čelovky jsou téměř k nepotřebě.
Přichází Tajga.
To je velitel. Jmény se neznáme. Dodržujeme zásady Amerického námořního letectva. Každý z nás má svůj bojový výstavní kód. Vždy je to jméno alfa psa či feny v našem vlastnictví.
Tajga si bere slovo: „Takže dnes krátce. Do Jevišovic pojede „B“ tým.“
V davu to zašumí.
„Mio, Kačena, Alien, Aljaška a Clair zůstávají doma. Dávejte pozor a zapisujte si úkoly.“ „Za a) ve štěňatech vyhraje Edie, popřípadě Exa. Ellina bude od rána masakrovat dorazivší psy, hlavně jejich uši. Jinak je náhradník, dokud jí kulmou nebo strojkem nesrovnáte ten zmijí pruh na zádech. Za b) Benjamin Ben zkusí někoho uvláčet ve výstavním kruhu. Musí na sebe strhnout pozornost a uvolnil tak cestu Casanovi k vítězství. Ten tlusťoch bude vítězem,“ šlehla po nás okem doprovázeným vlčím úsměškem Tajga. V měsíčním svitu se zaleskl špičák.
„Vy se neusmívejte,“ otočila se prudce ke Casanovi. „Za c) ještě pět kilo dolů. Kolik jste již ubrali na hmotnosti? Ukažte!“ Majitel Casanovi vstává a poslušně si vytahuje tričko.
„Ježiši, vy né! Pes!“ obrací oči v sloup vůdce a v té chvíli bych přísahal, že má jantarové oko.
V duchu uznávám, že někdy jsou ty přezdívky nepraktické.
„Jak se pokročilo ve výcviku vos,“ kývne směrem k Darkness. „Je vám jasné, že na tom závisí vaše umístění?“
„Prvních pět již ukončilo výcvik.“
„Co se tedy bude mazat těm psům na tlapky? Malinový džem nebo pivo?“
„Malinový džem se ukázal být nejlepší.“
„Kdo to bude mazat?“
„No mysleli jsme na mladý Tajga s mladým Ajšou.“
„To nepůjde, ti jsou určeni na ničení areálu pro odlákání pozornosti paní Matušincové.“
Tajga se uprostřed hovoru náhle obrací na mě: „Abych nezapomněla starý Ajšo, Ohniváka se nám sice podařilo vyhekrovat z databáze přihlášek, ale Sonyho se nepodařilo dopsat místo něj. Konec konců Sony přeci není Srdcerváč. Tenhle post ve veteránech ještě čtyři roky necháme z Molu Es.“
„Tak, má někdo ještě nějaký dotaz.“
„Já,“ hlásím se nesměle. „Kdo bere prosím deky pod psy.“ Všichni kolem mne se rozesmějí. Šéfová nevěřícně kroutí hlavou. „Deky. Deky přeci vozí Nekvasilová.“
Souhlasné zamručení smečky jí dává za pravdu. Nějak mi tato informace o paní Nekvasilové unikla.
„Tak konec vykecávání, hybaj pro psy a jdeme na nácvik výstavního klusu. Po červené je to slabých deset kilometrů.“ Za jasného svitu měsíce mezi cáry přízemní mlhy uprostřed Nouzovských hvozdů se pohybuje družstvo červených baretů se svými služebními psy. Postupují vpřed ve svižném poklusu a jejich psi ladně přeskakují větvičky coby překážky nastražené přírodou. Semknuté družstvo vede Tajga. Jak je u výsadkových vojsk zvykem, vyvolává text bojové pochodové písně. Co možná nejhlubším ženským basem řeže vlhký lesní vzduch.
„Kdo-je-tady-nej-lep-ší?“
„Mio-je-zde-nej-lep-ší!!“ zní sborová odpověď nočních běžců.
„Kdo-je-tady-nej-lep-ší?“
„Ca-sa-no-va-je-nej-lep-ší!“
„Kdo-je-TE-DY-NEJ-LEP-ŠÍ?“
„Srd-ce-rvá-či-jsou-nej-lep-ší!“
„Co blbneš!“
„Elli je nejlepší!!“ křičím ve snaze opravit text desetikilometrové písně.
„Sakra vstávej!“
Vyjeveně zírám do světla. Co se děje? Uvědomuji si realitu života až od slov: „Co blbneš!“ Hromadný budíček rodiny. Nyní bude následovat přesun na opravdovou „podzimní speciálku“ v Jevišovicích. Žádná fantasmagorie, jak by řekla moje babička. Při startování auta si uvědomuji dvě věci. První jsou slova písně „Kdo je tady nejlepší“, která mám zarytá hluboko v podvěsku mozkovém a rezonují neodbytně mozkovnou. Druhá podstatnější věc je ta, že nemám vyčištěné zuby. Naštěstí mám v batohu žvýkačky. Šátrám. Šátrám. K mému údivu vytahuji z boční kapsy skleničku malinového džemu. Co to je, musí nutně vyčíst z mých očí má manželka. Místo odpovědi však nevýrazně pokrčila rameny a vševědomě mrkla.
Kdo je tady nejlepší?.......
17.9. ELLI SRDCERVÁČ
4. měsíce
16.9. V amatérských radách amatérského chovatele jsme zveřejnili naše rázné slovo k výběru nových majitelů ČSV. V příštích dnech bude následovat soubor rad jak má nový zájemce najít tu správnou ch.stanici.
7.9. Na četné dotazy nemajitelů ČsV něco na vysvětlenou k tajemnému rituálu OKUSOVÁNÍ HLAV.
První příznaky iniciace obřadu, který volně přeloženo znamená stále tě mám rád, ale zkus si něco na mne, tak tě sežeru, začínají s prvními paprsky světla.
Sony je vlastně němý pes. To že vyluzuje nějaké jiné zvuky mimo vrčení jsme poznali až z příchodem Elli. Spíte a najednou slyšíte,že vašeho miláčka, starého přítele někdo prudce nakopnul do rozkroku. Soudíte tak podle tóniny a slov válečné písně :
"Elůů eh , alůůů uh, huííí - he" , zpěv je hodně vysoce postavený v tóninách a první sloka se opakuje třikrát. Po té následuje ječivý kvikot Elliny: " jíííí, újíííí, újíííííí". Po prvních tónech vám vyvstanou krůpěje potu a bojíte se otevřít oko, aby jste nezahlédli Sonyho z utrženou hlavou Eliny v tlamě.
Ve skutečnosti Sony leží na zádech, protože je líný vstávat a poňafává po hlavě malé zvrhlice. Ta se naopak zmítá v jakési extázi reklamního klipu na RED BULL. Jedná se o energetický výbuch zdánlivě nekoordinovaných pohybů. V případě, že ji Sony nemůže dlouho kousnout(protože nestíhá sledovat kmitavý pohyb, natož ještě kousat ) sama s kvílením hodné japonských kamikadze vrhá se do tlamy zdánlivého tyrana. Její malá hlava zmizí v mordě strýčka a vydá zvuk drceného králíčka. V té chvíli se bojíte o záclony, protože stříkající krev by je mohla znehodnotit.Ve chvíli, kdy stisk povolí, Ellina ihned útočí na ležícího pedofila. Po zakousnutí do jeho pysků, opakuje Sony výše zmíněnou druhou sloku:"Elůů eh........
Tento obřad končí zásahem Sonyho mojí botou. Sonyho preferuji jako vypínač, protože je větší a méně pohyblivý cíl. Má to však tu nevýhodu, že Ellina si to vždy vyloží tak, jak je to běžné v normálním životě. Sony dostal botou, znamená to- něco provedl. Tak ho kousne a jako odměnu si ukořistí onu botu. Já vstávám a jdem se "vyšůrat" (kterej vůl vymyslel takhle blbý povel ve 4°° ráno nevím). Přitom se domáhám vrácení boty.
A to je vše. Podstata rituálu je ta, že všichni ve 4°° ráno víme, že jsme zdraví, přežili jsme noc a máme se rádi.
Sony a Ellina tento obřad opakují ještě několikrát za den, to už jim však toleruji. V tom případě to končí kolektivním tancem v kruhu. Tento tanec se jmenuje "Chyť achilovku svého displazivního strýčka". Má za úkol posílit svalstvo zadních končetin dospělých jedinců. Na ukázku dvě fotografie z denního rituálu( z ranního nemám žádnou, protože by hrozilo,že po Sonym hodím foťák).
29.8. ELLI SRDCERVÁČ - Elísek, Jaščurka, Zmije
3.měsíce
29.8. Psí i náš život jde dál ve vyjetých kolejích. Okusování hlav, žrádlo, spánek, okusování hlav, procházka, okusování hlav, žrádlo,spánek, okusování hlav. Povyražením bude naše účast na Speciálce v Jevišovicích. Slíbila účast i naše ekonomická řiditelka rodinného rozpočtu. Na oplátku jsem musel slíbit, že upustím od toho, že budu předvádět Ellinu ve slavnostní letecké uniformě se všemi vyznamenáními a pořadovým krokem. Je pravdou, asi bych zpomaloval tempo předvedení nadějí našeho chovu, ale myslím, že tím by dostala výstava úplně jiný rozměr. Bohužel, nikdy se tímto nedovíme jaký. Fotografie jsou z akce SKORO DOBITÍ SNĚŽKY.
19.8. Volba trasy pro veterána a dorostence - dobití Tetřevích bud - Sony zalehl výčep, Elli maskrovala štěně kokršpaněla ve zbylém prostoru.
12.8. Údajně nám Ještěrka roste do krásy
11.8. Sony a Elli spolu vytvořili dvojku k pohledání. Tak, takto nějak jsem si to představoval. K absolutnímu chovatelskému štěstí chybí jediné nenapsané a nevyřčené přání.
NĚKOLIK DŮVODŮ PROČ SI POŘÍDIT ŠTĚNĚ
SHRNUTÍ MĚSÍČNÍHO SOUŽITÍ S ELLI SRDCERVÁČEM.
Dnes je 16.7.2011 a Elísek má dva měsíce . Já si sedám a shrnuji důvody, proč stálo za to přesvědčit rodinnou radu , abychom si pořídili toto milé stvoření.
Jizvičky na rukou nepočítám. Muž v určitém věku (ke kterému se patrně blížím) by se měl pyšnit některými válečnými ranami. Ale těch pár desítek škrábanců stejně mou image nezlepší, maximálně budu považován za figuranta víkendové školy akupunktury.
Nejvíc na příchodu nového člena smečky vydělal Baron. Může spát nahoře na palandě s Tomášem. Protože je Ellince velikostně nejblíže, stal se její první obětí. Udělala si z něj koníka. Jezdí na něm stylem „převoz mrtvého indiána“. Přesně takhle totiž Vinnetů vozil mrtvé indiány a bandity. Je pravda, že jsem ve filmu nikdy neviděl mrtvého banditu kousat do zadku koně, aby jel.
Sony vzdoroval nejdéle a pro Ellinku je pořád velkým vzorem. Například prošlápnout odpadkový koš ještě nedovede. Dlouho to vypadalo, že si Sony své místo ve smečce udrží. Dokonce mám pocit, že si to stále myslí. Spí už sice pod stolem. Ellinka obsadila jeho exkluzivní dvojlůžko. S bezprostředností pouze jí vlastní (počůrala mu spacák).
Je dovolená. Každý den v 5°° ráno dávám Elínečku vyvenčit. Poté všichni společně hrajeme bojovou hru „Mrtvoly se nekoušou“. Hra spočívá v tom, že pokud ležíte a nehýbete se, nic se vám nestane. Doporučuji povrchové dýchání, v podstatě hibernovat. Nedoporučuji usnout. Včera jsem usnul a hnul nohou. Satanáš hlídal a zakousl se do achilovky. Strašně to bolí. Ale dobře mi tak, když nejsem pánem své mysli. Jediná nevýhoda je, že Satanáš je pořád jen jeden. Elli.
Včera na mne dolehla nejistota, zda nejsem příliš přísný.
Elínka ráno rozkousala černou podprsenku mé manželky. Kupodivu vyčiněno bylo mně, protože jsem chtěl odlehčit vzniklou situaci a ve chvíli kdy má drahá prohlížela zbytky spodního prádla povídám: „Tak ji nos, černá roztrhaná podprsenka může vypadat sexy.“
„Úchyláku“, zněla odpověď.
V krátkém časovém sledu následovalo: 1)utržený obal 3.dílu Dějin umění. Ale je jich deset, tak se jeden ztratí.
2)tři naprosto titěrné dírky v zácloně (na titěrnost usuzuji z toho, že manželka na to přišla až druhý den)
3)potrhané noviny Vídeňský deník v češtině z roku 1914. Elísek usoudil, že tak staré zprávy už nemohou nikoho zajímat. Akorát si vytrhla, čert ví proč, oznámení o příjezdu Britské královské rodiny do Vídně.
4) sto let staré noviny budou patrně hořké, nevím nikdy jsem je nejedl. Ukousla totiž ozdobu z nohy stolu, aby se zbavila té zatuchlé pachuti.
No a já ji vyhnal ven. Tomáš dostal za úkol ji utahat. Elínek si umí s Tomem moc krásně hrát. Nejdříve mu utekla ke kozí ohradě. Snědla několik kozích bobků což vyprovokovalo předem vykalkulovanou reakci mého syna. Začal ji pronásledovat s jekotem, při kterém se ranní šálek kávy v žádném případě nedá vychutnat. Následuje tradiční spanilá jízda přes fazole a jahody pod mé auto. Mému synovi věřím. Kdyby materiál rukávu mikiny nebyl tak vetchý určitě by zvítězil. Takhle dostal vyhubováno, že mohl Elince poškodit zoubky.
Proboha, je v této rodině vůbec něco, co lze beztrestně kousat. Musíme se sejít a prodiskutovat tento problém a zapracovat na sobě. Jsem rád, že naše rodina vlastní štěně Československého vlčáka, které systematicky zdokonaluje moji osobnost a morální profil celé naší rodiny. Ještě několik štěňat, počítám tak 4-5 a začne se o nás zajímat Vatikán. Naštěstí proces blahořečení může nastat až po mé smrti.
Adonaj!!!
Tento článek není určen pro potencionální zájemce o chov československých vlčáků. Jedná se o plagiát a byl původně vypracován jako bakalářská práce pro odchov harpií.
Nemám vůbec čas, ale tohle sem musím dát.
ELLI SRDCERVÁČ ( je to to stojící ČsV) Dne 27.7. jsme si dovezli domů Elíska. Každý další komentář by kazil fotku. Kdo někdy odchoval psa domyslí si ho sám.
24.5. Tak Sony šel za drůůžičku, jak patrno z prvního snímku .Na druhém je předem jasný povel " k princeznám se nečuchá". Jinak zase máme dietu, ty košíčky nikdo nehlídal, tak je raději sežral, než aby se jich zmocnil někdo cizí.
29.4.Do sekce aktuality dogtrekkingu byl přidán úvod - budiž tedy citován i zde- po jeho přečtení není vaším úkolem zaslzet, ale přihlásit se.
ÚVODEM – každé naše snažení se ubírá k nějakému cíli. Cílem našeho závodu není zničit psovody, ale prožít společný víkend s adrenalinovou příchutí. Naštěstí se nepíše rok 1925, epidemie záškrtu nehrozí. Bohužel ani Balto s Togem pod vedením Leonharda Seppaly a jeho přátel nám už svoje umění nemohou předvést. A to nemluvím o tom, že už v Krkonoších dávno není sníh. Jediný průsečík podobnosti s těmito vzory je naše psí přátelství . O pohnutkách, proč občanské sdružení pořádá tento závod a z jakých příčin se ho zúčastníte by se dali napsat stránky sociologických průzkumů, možná by padla i nějaká ta bakalářská práce.
Přidáváme další důvod. Jak bylo v úvodu napsáno, žádné sérum není potřeba nikam nést. Naštěstí!! Chtěl bych, ale upozornit na to, že z peněz vybraných na startovném půjde část ve prospěch záchranné stanice pro poraněná divoká zvířata provozovanou při KRNAP. Každému účastníkovi bude podle délky tratě a počtu zúčastněných přidělen určitý počet žetonů nominální hodnoty. Samotný závodník si bude moci přikoupit další žetony, jestliže tento program bude chtít podpořit. Na oplátku ze strany organizátorů mu bude odpuštěna povinná strava pro psovoda, psi se sním určitě rádi rozdělí o své granule či jiné pamlsky. Po projití cílem odevzdá psovod nesené žetony a jejich celková přepočtená hodnota v naší milé české měně bude odeslána na podporu zmíněné stanice.
V případě, že by se přihlásilo nebývalé množství trekařů (což po pravdě řečeno zatím nehrozí), byl by za pomocí vítězů jednotlivých kategorií vybrán další projekt na podporu ať již konkrétního psa nebo útulku. Podrobnosti budou sděleny před startem . Tímto snad ještě více přiblížíme všem tu adrenalinovou euforii z roku 1925- překonat sám sebe a ještě pomoci dalším – ta cesta je prostě náš i váš cíl.
Když to tak po sobě čtu, Ajša Srdcerváč by to líp nenapsala. Těšíme se ,že naše cesta se stane v prvním červencovém víkendu vaším cílem.
24.4. Díky laskavosti Sboru dobrovolných hasičů v Prosečném bylo zapůjčeno 12 dětí různého věku na testování, zda Sony skutečně žere malé děti. Ani tímto pokusem nebyla tato skutečnost prokázana. Pouze při zkoušce, která byla spojena s návštěvou farmářských slavností, Sony málem povalil neznámou paní. Dožadoval se totiž drbání na což nebyla dáma připravena. Vedlejším poznáním je fakt, že děti v Prosečném patří mezi nejsoběstačnější v ČR s vyjmečným smyslem pro orientaci. Všechny děti dovedli své tatínky v pořádku domů.
12.4. Navrhuji nový typ ČsV tzv. pražský (útulkový). Život se zklidnil. zpomalil.Sony je terapeut, začal mě připravovat na důchod. Stále vidím ty jeho oči, při mé volbě trasy na procházku v Prosečném. Zhodnotil úhel stoupání a v jeho vlčí zřítelnici bylo možno zřetelně číst "to ses pos..l ne?!" Důstojně a důsledně se obrátil směrem ke své Mece- gauč u krbu. Celkem razantně mi dal najevo, že ON se na takové šaškárně, jako je plazení se strání nebude podílet, v neposlední řadě je to naprosto nedůstojné našeho věku. Obzvláště,když na vrcholu není ani jeden piškot. Cestou zpět předvedl několik fíglů jak balit baby. Například otevřít zuby a packou popelnici ,vyzvednout elegantně igelitku a utéci. Sousedovic Barča byla fakt unešená. Konec konců uznávám, že tento trik se mi vzhledem k mému věku skutečně může velmi brzo hodit. Z celého odpoledne se tedy podařil jediný snímek. A to zachytit OKAMŽIK PŘED SMRTELNÝM ÚTOKEM NA KASTROL
1.4. Sony se zcela aklimatizoval, navzájem si splácíme důvěru. Najraději leží a pozoruje nás. U této činnosti by vydržel 24 hodin denně.Možná ještě raději by byl ,kdybychom pracovali na třídírně odpadků a on by pomáhal s tříděním. Foto je pod heslem "jak jsme šli do lesa hledat jaro".
1.4. Dnes jsou to dva měsíce co jsem ztratil Ajšu Srdcerváč a tím jako chovatel totálně selhal. Zatím všechna pátrání byla bezvýsledná. Děkuji všem za vyjádřenou podporu a pomoc při hledání. Zatím nepomohla ani poslední snaha a to půl stránkový článek v deníku AHA. Nicméně v hledání budu pokračovat !!!
3.3. PŘIHLÁŠKA K PŘEBORU NÁRODNÍCH PLEMEN V DOGTREKKINGU JE JIŽ K DISPOZICI V SEKCI DOGTREKKING. V OTEVŘENÉ KATEGORII SE MOHOU ZŮČASTNIT I OSTATNÍ PSI.
1.3. O Ajše - prověřujeme několik upozornění
V sekci DOGTREKKING bude koncem týdne odkaz na přihlášku k PŘEBORU NÁRODNÍCH PLEMEN V DOGTREKKINGU.
McMorris-Sony se zabydluje velice rychle, zatím je naprosto perfektní. Absolvoval výlet na Černou horu. Tomáše učil hledat pod sněhem odpadky. A s paničkou si hráli na majitele Sokolské boudy.
16.2. O Ajše zatím žádné zprávy.
Slíbil jsem nové fotografie Sonyho-Erika. Mám s ním problém. Nemohu ho vyfotit na větší vzdálenost,jednoduše on se od nás nehne na větší vzdálenost než 3metry. Takže nabízím pouze podivné portréty.Také je zde patrná má snaha umělecky zakrýt některé faldíky navíc.
15.2.
Úryvky z deníčku socializace krvelačné šelmy Mc Morrise z Molu Es
Vracím se z noční dvanáctihodinové směny. Dorážím domů autem tj. 35km. Nakládám Tomáše a ekonomického šéfa rodiny. Toma do školy. Šéfa do divadla. Sony-Erikson samozřejmě musí s námi. Představit se. Všichni pracovníci divadla jsou jako vždy soustředěni v „kulišárně“ na ranní kávu a cigáro. Nejlepší čas pro prezentaci Erika. Mám trochu obavu z těsného prostoru v kafocigárně. Mýlím se. Erik se pohybuje, jako pravidelný návštěvník kulturních akcí a divadlo mu není cizí. Opak toho co předvádí doma (vylizovač kelímků a vybírač odpadků). Tváří se patřičně kajícně a dojem umocňuje čerstvá krvavá jizva na čumáku po ranním setkání s nejstarší kočkou (asi viděl některý z dílů Angeliky ). Začíná plně zneužívat probuzených mateřských pudů přítomných dam. Takový chudáček! Pečlivě všechny obejde a každému nastaví svoji hustou, právě teď línající hřívu. Následky zatím vidím pouze já, protože ženám vlhne zrak nad jeho osudem. Já jim, ale šaty večer čistit nebudu. Erik je profík. Stačí při tom všem zkontrolovat ranní nákupy v povalujících se igelitkách. To, že má dietu na zhubnutí raději neříkám, protože by to přítomné mohlo ještě více rozněžnit.
Nasedáme do auta. Ženy mávají a Erik se pod dojmem úspěchu dožaduje změny v hiearchii zasedacího pořádku ve psím autě.Má smůlu. Myslí totiž hned na místo ekonomického ředitele rodiny. Přestřelil.
Doma rychle hupsnu do postele. Sakra, zapomněl jsem na Erika. Koukám, spí u kamen a venku začíná sněžit. No dobrá, ať spí.
Probouzím se s pocitem, že je vše jako před 31. lednem. Cítím spoustu energie a bezmeznou pohodu. Ajša mě spí na nohou……
Blbost!!!!
Úplně procitám. Zvedám hlavu. Na opačném pólu postele je též vztyčená hlava. Erik. Chvíli si koukáme do očí. Erik to nevydrží a pokládá spokojeně hlavu na má kolena. Nadechne se a spokojeně odfoukne. Pokusím se ještě marně získat větší díl deky. I já pokládám hlavu na polštář.
Pět vteřin ticha.
Pak už nevím kdo z nás dvou řekl: „Ty vole, takhle dobře jsem se už dlouho nevyspal.“
Jestliže někdo bude číst tyto řádky, prosím Vás neříkejte to paní Kohoutové ani paní Čílové. Já mám totiž dnes další noční.
13.2. Zkusím to trochu z vesela. Po zasedání rodinné rady jsme dnes z útulku v Tróji vyzvedli Mc Morrise Z Molu es- alias Sony, alias Erik- jak říká Tomáš- prostě Moula Sony-Erikson. Po zdravotní stránce je celkem v pořádku. Bude muset shodit pár kilo ,aby odlehčil kyčlím. Za panem doktorem se stavíme až se lépe poznáme, počítám koncem týdne. Zuby nic moc,ale když jsem viděl co dělá z dveřmi od kotce tak se nedivím. Ač měl v posudku hodnocení hodné Krvavého Erika, má absťák po lidech a v kotci kňourá, takže zkouší naši silnou vůli. Testem na feny prošel díky Srdcerváčkám na vítečnou. Hůř dopadl test na spolužití s Baronem. Po velice nadějné vycházce jsme řešili hlasitý spor kdo je ve smečce mým zástupcem. Naštěstí bez vážných následků.
Ještě jednou i touto cestou děkuji paní Čílové za pomoc a podporu. Obě posádky psíchvozů měli při loučení asi rosu na tváři, přesto si myslím , že trochu radosti cítili všichni zůčastnění.
11.2. Ani 11 den po zmizení AJŠI nemáme zatím žádnou zprávu o jejím pohybu. Ve středu jsem byl prověřit zprávu o výskytu ČsV u obce Cítov u Mělníka. Naposledy tam viděli zvíře podobné vlku toto pondělí ve večerních hodinách.Nechal jsem tam pár letáků (obecní úřad,hospoda,pošta,obchod,děti na hřišti..). Kontaktoval jsem městskou policii v Mělníku a útulek ( i oni mají fotku a kontakt). Všem ,kteří nám pomáhají a tuší jak se cítíme, protože mají podobné vnímání tohoto světa děkujeme za pomoc a podporu.
V přípravách Dogtrekkingu v tomto roce pokračujeme i kdyby Ajša náhodou nestihla start !!!!!!!
3.1. Dne 31.1. se ztratila Ajša
Srdcerváč- za každou informaci o jejím možném pohybu děkujeme
30.1. Výcvik dokončen- stezkou Mrtvého muže jsme pokořili špidlerovské pláně- 21 km . Rok se s rokem sešel a novoroční přání pro Tomáše se vyplnilo. Ajša byla perfektní.
24.1. Protože takto se tvářila před objektivem i Dasty Šedá eminence , Naomi , Klaudie i Táňa Kuchařová předpokládám určitý druh podmíněného reflexu reakce na fotoaparát pro většinu samic savců.
6.1. V případě,že si v deseti letech přečtete Bílého tesáka a o třicet let později Démon alkohol od toho samého autora můžete vypadat po dalších deseti letech i takhle
22.12. IDEÁLNÍ ŽIVOTNÍ STOPU V ROCE 2011 přeje AJŠA SRDCERVÁČ a i my ostatní .
21.12. Záběry ze zkoušky ZZR-1 (zkoušky zloděje rukavic) -Snímek č.1 -odběr levé rukavice násilím-hodnocení výtečně. Snímek č.2- krádež elegantním skokem pravé rukavice- opět výtečně. Majitelé psa děkují figurantovi.
8.12. Jak je vidět na těchto snímcích, život této dámy je pouze o zábavě a pokleslém lenošení či zimních hrátkách.Že by měla hárat, rodit a starat se o rozšíření rodu nemůže být ani řeči.
25.11. V sekci dogtrekking přidány propozice na závod v červenci příštího roku. Budeme rádi za každou konstruktivní radu,pomoc či připomínku.
24.10. Protože na chalupě byl babinec a dětinec vyrazily jsme s Ajšou na potulku. Jako partner pro lov srnčí zvěře ve smečce jsem se neosvědčil. Jsem jí vděčný, že mne i přesto má nadále ráda.
19.10. Dnes přibyly do obsahu našich stránek dvě nové položky DOKTREKKING a Amaterské rady amaterského chovatele. První rubrika bude sloužit k propagaci a organizaci dogtrekkingového přeboru národních plemen v červenci příštího roku. Druhá by měla obsahovat mé postřehy z chovu ČSV .
15.10.2010 - Důkaz, že osmnáctiletá blondýna a AJŠA SRDCERVÁČ se nedají vyfotit špatně (v případě, že je záběr rozmazaný je to umělecký záměr)
15.10.2010- adrenalinový podzimní sport - mouse hunter.V případě, že váš pes tímto způsobem běží více jak 200m zneklidníte a běžíte domů, podívat se do průkazu původu, zda nejste náhodou šťastným vlastníkem klokana.
